Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Jiskra nespokojenosti

13. května 2014 v 23:17 | Helena |  úvahy nad textem
Dnes z pera Antonyho de Mella (Cesta k lásce): "...bez ohledu na to, co vás učila vaše kultura a náboženství, nic, absolutně nic vás nemůže učinit šťastnými. V okamžiku, kdy to pochopíte, přestanete měnit zaměstnání, přátele, bydliště, duchovní techniky i guruy. Ani jedna z těchto věcí vám nemůže dát třeba jen minutu štěstí. Mohou vám jen nabídnout dočasné vzrušení, potěšení, které nejdříve nabírá na intenzitě a pak se mění v trápení, pokud o ty věci přijdete, nebo v nudu, pokud o ně nepřijdete.
 

Kdo jsem?

30. června 2013 v 23:01 | Helena |  úvahy nad textem
"Až vám přestane vadit, že nevíte, kdo jste, tak to, co z vás zbyde, je vaše pravé já... Jste spíše čisté pole možností než něco pevně definovaného." (E. Tolle: Nová země, PRAGMA 2006, str. 86)

O křesťanství nekřesťansky I - podruhé

30. června 2013 v 20:33 | Helena |  světová náboženství

Nevím, kolik z vás četlo můj první pokus, ale už při jeho psaní mi bylo jasné, že to nebude tak úplně ono. Takže, druhý pokus je tu. Bude se lišit především tím, že hned zkraje poněkud jasněji přiznám, že popsat nejvnitřnější podstatu asi jakékoli víry nejspíš ani nejde, přinejmenším to neumím já. Ale proč se tedy alespoň o nějaký náznak pokouším? Vyplynulo to z debaty s kamarádem o tom, jak popsat to, čemu jako křesťanka věřím bez použití křesťanské terminologie. První pokus sice nedopadl úplně dobře, nicméně od té doby jsem o tom přemýšlela a asi i díky tomu, že jsem ten první napsala, zas pochopila něco víc. Především to, že to nejde vysvětlit nijak jednoduše a že ač známe teologii, poznávat nejhlubší základy víry a Boží úradek, to je úkol na zbytek života. A myslím si, že plně pochopíme až po jeho skončení.
 


Jak odzbrojit nepřítele

15. července 2012 v 12:34 | Helena |  Ponaučení od dětí

Ač je Tadeášovi teprve rok a půl, na odzbrojení nepřítele má daleko účinnější metody, než většina nás dospělých. Nedávno jsem opět byla svědkem zajímavé scény v dětském koutku. Tadeáš si s něčím hrál a poblíž sedící chlapeček mu to vzal. Očekávala bych, že nastane nějaká scéna, ale Tadeáš se jen rozhlédl a podal chlapečkovi ještě další hračku. Pak se zvedl a došel ještě pro další a další a všechny je klukovi podával. Ten z toho byl očividně v rozpacích.:-)

Děkuji

1. července 2012 v 11:19 | Helena |  úvahy nad textem
Přemýšlení o jedné nedělní ranní debatě (po vydařené mojito párty) o tsunami a kde je v tu chvíli Bůh (nebo spíše, jestli vůbec je) a proč dopouští taková neštěstí, mě přivedlo opět k této dokonalé Krylově písni.

Medailonky z vepřové panenky se smetanovou omáčkou

14. října 2010 v 23:13 | Helena |  moje recepty
Tak tentokrát jsem opravdu trhla rekord co se doby nenapsání článku týče. Ale jsem zpátky i s předsevzetím, že teď už to bude lepší. Pro Ty z vás, kdo mi zůstali věrní, přináším na rozjezd další recept, který jsem si okamžitě oblíbila, protože je nesmírně jednoduchý a zároveň se dá s úspěchem servírovat i na slavnostní tabuli.

Jsme přeci dospělí lidi...

27. ledna 2010 v 11:51 | Helena |  jen tak
Shodou okolností jsem včera měla možnost zúčastnit se hned dvou diskuzí, ve kterých tato věta padla. Ač to byly diskuze naprosto odlišné a i já hrála v každé jinou roli, pomohly mi zorientovat se trochu v tom, proč mi tahle věta tolik vadí.

Čokoládové hrudky s mandlemi

23. prosince 2009 v 10:19 | Helena |  vánoční cukroví
Určitě jste na tom všichni líp, než já a máte už touhle dobou cukroví hezky v krabičkách narovnané na balkóně nebo ve spíži. Pokud byste ale přecijen chtěli ještě něčím mísu doplnit, mandlové hrudky doporučuji. Nejen, že jsou výrazně barevné (s barevností já mívám problém, protože nejradši mám ořechové cukroví), ale především jsou dobré hned po tom, co ztuhnou a nemusí se nechávat odležet, takže jako poslední třešnička na tác s cukrovím se výborně hodí.

Ani jeden druh

22. prosince 2009 v 11:08 | Helena |  jen tak
Tak to se mi za posledních šest let ještě nestalo. Vánoce za dveřmi a ve spíži nečeká opravdu ještě ani jeden druh cukroví. A to jsem jich loni měla touhle dobou asi deset.

Svatební - část 1. - místo

20. října 2009 v 12:53 | Helena |  jen tak
Než ji začne plánovat, má o své svatbě člověk často více či méně jasné představy. Nad svatbami ostatních kroutí hlavou a říká si, tak tohle já nikdy..., proč to udělali takhle..., to já, až se budu vdávat... ;-) A pak to přijde...

Další články


Kam dál