Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Gruzie, Arménie 2006 - 1. První dny

16. března 2007 v 12:49 | Helena |  cestování
Minulé léto, nebo spíš až babí léto, jsme strávili 14 dní v Gruzii a Arménii, dvou nejstarších křesťanských zemí. Obě mají svojí řeč, své písmo, dlouholetou tradici a zajímavou přírodu. Kostely a kláštery na pozadí Kavkazu (v Gruzii) nebo tyčící se nad jezerem Sevan (v Arménii) dodávají těmto zemím výjimečné atmosféry. Zvlášť, když si člověk odmyslí téměř všudypřítomný neskutečný nepořádek.

Sobota, 2. září: Do Tbilisi přilétáme kolem čtvrté ráno místního času. Měníme peníze a hurá za dobrodružstvím. Venku je hrozné vedro a vlhko. Už takhle ráno je skoro třicet stupňů. Taxi nás odváží sice za přijatelnou cenu, kterou jsme z dvaceti dolarů usmlouvali na dvacet lari (1 lari je asi 14 kč), ale hroznou jízdou k zastávce metra Mardžanišvili. Odtud se vydáváme temnou ulicí, na které bydlí několik bezdomovců, hledat místo k přespání. Po chvíli kolem projíždí policejní auto, které zastavujeme a ptáme se po nějakém místě k přespání. Policisté nám nabízejí, že nás svezou k hotelu a my, ovlivnění průvodcem, kde se nedoporučuje vycházet po setmění do ulic města, rádi přijímáme. Vysazují nás před krásným hotelem, ale nám je jasné, že zůstat nemůžeme. Pokoj stojí sedmdesát dolarů. Ujímá se nás ale milý recepční a pomáhá nám se sháněním ubytování. Volá do homestaye Nasi Gvetadze a my zjišťujeme, že ubytovat se budeme moci až za dvě hodiny. Ty trávíme ve společnosti recepčního při sladké kávě v hotelu na terase.

V sedm ráno se konečně ubytováváme u Nasi Gvetadze a uléháme ještě k pár hodinám spánku. Pak se temným a zatuchlým tbiliským metrem vydáváme koupit lístky na noční vlak do Jerevanu a pak na cestu autobusem do Mschety (bývalé hlavní město a duchovní centrum Gruzie). Podivujeme se na tím, jak je Tbilisi špinavé a celkově zanedbané. Mskheta je malé městečko obklopené vysokými kopci s mnoha církevními památkami včetně veliké opevněné pravoslavné katedrály Svety-Čkhoveli (největší kostel v Zakavkazsku, nepočítáme-li moderní kostely z doby po pádu SSSR; byl postaven v 11. - 15. stol., opevnění je až z 18. stol). Nejdříve míříme do katedrály, která je skutečně úžasná, její spiritualita nás uchvacuje.

Pak se kolem kostelíčka Antioki (a po "osvěžení" silně sirnou minerálkou) vydáváme do ženského
kláštera s kostelem Samtavro z 12. století a následně kolem vymláceného obchodního domu, v němž bizarně vegetuje několik čuníků, ke kostelu Džvari na kopci nad městem, symbolu Gruzínské víry z 6. stol. Po adrenalinovém přechodu dálnice (bez podchodu) jdeme zkratkou přes pole, čehož brzy litujeme. Ostnatá semena suchomilné zoochorní vegetace se nám nachytávají na sukni, kalhoty, boty všude do výšky kolen a každý krok je utrpením. Na cestě zjišťujeme, jak moc jsme poškrábaní a navíc se
okamžitě objevuje vyrážka. Po cestě se už jde dobře a za chvíli jsme nahoře u kostela. Vidíme, že k němu vede silnice a ty auta, co po ní proudí, že jsou samé svatby. Cestou potkáváme nejméně šest nevěst. Bohužel tím je prohlídka kostela značně omezena. Kostel je překrásný a výhled z něj snad ještě víc. Cestou zpět si dáváme chinkali (masové těstové taštičky) a chačapuri (placka plněná sýrem) v restauraci s umělým vodopádem a vodotryskem (tato dvě jídla nás budou provázet po celé naše putování Gruzií).

Večer, po studené sprše za jednu lari a odpočinku, odcházíme na výbornou večeři do blízké taverny. Objednáváme si adžapsandali (vařená zelenina s bylinkami) a čanakhi (jehněčím s bramborem a zeleninou). Ochutnáváme také místní víno. Dojem kazí jen švábi (nebo rusi, kdo ví), kteří jsou všude. Pak jdeme spát do našeho nevábného pokoje u Nazi v bytě s protékající záchodovou mísou, nánosem prachu a starými matracemi (později zjišťuji, že jsem si odtud přinesla kamarádku ;-)). Nazi nás ale přes všechnu špínu pronásleduje a kontroluje, kam šlapeme, kam si sedáme (povolená je pouze židle s igelitem) a v čem leháme na postel. Zřejmě chce znovu uklízet zase až na Vánoce.

Neděle, 3. září: Ráno vstáváme v půl deváté a jdeme do města na snídani. Objednáváme si džus, ledovou kávu a chačapuri. Potom se vydáváme po hlavním bulváru Rustaveli s výstavními domy a gruzínským parlamentem do starého města. To, samo o sobě, je velice zajímavé - uličky s malebnými starými
domy a pravoslavnými a arménskými kostely, šíitskou mešitou, ale i aškenázskou synagogou.
Zastavujeme se zejména v kostele Ančiskhati z 6. stol., který je nejstarším v Tbilisi, ve zdejší cihlové synagoze z roku 1901 a v hlavní katedrále Sioni, vedle níž je sídlo gruzínského katholikose. Cestou zpět obědváme boršč a čakapuli v restauraci s výhledem na Tbiliskou pevnost a staré město. A pak už jedeme na vlak do Jerevanu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pavluša pavluša | 16. března 2007 v 14:10 | Reagovat

Helčo, říkám ANO!

Ráda si Tvůj cestopis čtu znovu.Bylo mi líto, že zmizel v prohlubni fóra a nedostal se i k dalším čtenářům.Tady je správně :-)

2 Helena Helena | E-mail | 16. března 2007 v 14:33 | Reagovat

Pavlušo díky, jsem ráda a určitě budu pokračovat. Jen najít dost času na skenování fotek...:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama