Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Gruzie, Arménie 2006 - 2. Arménie

16. března 2007 v 17:31 | Helena |  cestování
Hned druhý den naší cesty odjíždíme do Arménie.
Ve vlaku cestujeme první třídou, kde jsme v lůžkovém kupé sami. Další vlastností první třídy je odpružení vagónů. To za současného stavu kolejí způsobuje, že lítáme nad postelí jako na trampolíně. Ve vlaku je hrozné vedro. Všechno kolem je temné, zatuchlé a lehce zapáchající, o to víc mě na vlakových toaletách pobaví "toothbrush holder". Na hranicích s Arménií stojíme čtyři hodiny, tak si kupujeme tašku fíků za jednu lari a večeříme chleba se sýrem. Jelikož světlo sviti jen za rychlé jízdy, Hoffmannův Ďáblův elixír si čtu při při světle čelovky.

Pondělí, 4.září: V osm (nebo devět?) ráno přijíždíme na nádraží v Jerevanu, kde nás čeká kolega profesora fyziky na místní univerzitě Vladimíra, od něhož máme pozvání do Arménie, a veze nás do hotelu na třídě Mesrop Mashtots Poghota, který pro nás Vladimír zamluvil. Noc tu stojí ale šedesát dolarů, tak zůstáváme jen jednu. Konečně máme čistou koupelnu, teplou sprchu, čisté povlečení. I v Jerevanu je velké horko, ale není už takové vlhko, což činí vedro mnohem snesitelnější.

Chvíli odpočíváme a pak vyrážíme autobusem do Ečmiadzinu, "Vatikánu" arménské církve a bývalého hlavního města. Město samo není nijak pěkné, ale co vábí, jsou církevní památky. Je tu hlavní katedrála v zemi
Mayr Tachar (z 15. stol.) s kněžským seminářem, sídlo katholikose zdejší arménské monofyzitské církve a několik dalších kostelů. Už při vstupu do Mayr Tachar nás ohromuje jeho výzdoba, která působí persky, především vstupní dveře a fresky od Naghaše Hovnatana. Na freskách převládají červená, zelená a zlatá, nejvýraznějším motivem jsou cypřiše. Monumentální je také přilehlá zvonice z roku 1648. Bohužel jsme nemohly vidět pokladnici, ve které jsou prý ukryté i takové předměty, jako kopí, kterým byl proboden Kristus na kříži. U kostela Surp Gayane (ze 6. stol.) dostáváme od sběračky vína osvěžující hrozny. Po prohlídce kostela bloumáme po městě. K obědu si dáváme lahmadžo (placky s jehněčím).
Pozdě odpoledne se vracíme zpět do Jerevanu a náhodou narážíme na úžasnou perskou mešitu Gök Jami (jedinou, která nepodlehla řádění Stalina), dokládající, že Jerevan byl jedním z center obchodu s Persií. Mešita je nově opravena z fondu iránské vlády. Zastavujeme se též na hlavním Jerevanském náměstí (Hanrapetutyan Hraparak) s parlamentem, národní galerií a několika hotely (vše je vystavěno ve zvláštním stalinsko-arménském stylu).

Večer si dáváme sraz s Vladimírem v jedné z nespočtu místních kaváren. Večer je krásný. Vladimír nás zve na choravats, což je jakési arménské barbecue, se salátem, hranolkama a lavašem (tenounký placatý arménský chléb). Ochutnáváme dvě dobrá arménská vína a místní moučník (karamelový medovník). Hodně se dozvídáme o současné Arménii a příjemně unavení jdeme spát.

Úterý, 5. září: Ráno výborně posnídáme v hotelu ze švédských stolů. Pak vyrážíme maršrutkou k jezeru Sevan (1900 m n.m.). Už se těšíme do přírody. V maršrutce potkáváme příjemnýho mladíka, který se nás po příjezdu do města Sevan ochotně ujímá a vede nás pěšky (mimo jiné kolem velikého hotelu na kterém vlaje česká vlajka) asi šest kilometrů podél rychlostní dvouproudé silnice (v prostřední travnatém pruhu se pasou krávy) k poloostrůvku u jezera, kde chceme přespat. Ukazuje se, že náš průvodce je DJ, který na jezero jezdí pořádat diskotéky. Ubytováváme se blízko pláže. Pokoj sice není až tak levný (10.000 dramů, 100 dramů = 5 kč), ale je útulný.

Po krátkém odpočinku vyrážíme na procházku podél jezera a na kopec, který tvoří hlavní část poloostrova a na kterém jsou dva kostely. Jezero je nádherně zelenomodré a obrovské (80x30 km), obklopené vysokými holými horami. Pláže jsou špinavé a téměř odpudivé. Nejdříve se zastavujeme na výborný oběd (jehněčí, choravats, hranolky, salát, lavaš) v restauraci, kde posléze ještě vyměňujeme (poněkud dobrodružně - rozhodně si vyměňte dostatečně peněsz, než se k Sevanu vydáte) peníze a pak jdeme na kopec ke kostelům.

Otevřen je jen větší kostel Sevanavank. Ten je opět nádherný - kamenný se sporou výzdobou a malými okénky. U vchodu svítí svíčky, které tu lidé zapalují. Bohužel ale nevíme pravý důvod zapalování svíček v kostelech (později se dovídáme, že je to "taková tradice", nicméně to naši zvědavost neuspokojuje). Zůstáváme v kostele něco přes hodinu. Přicházejí seminaristé a slouží mši (čelem k hlavnímu oltáři, tj. zády klidem). Zpívají nádherné arménské chorály. Po bohoslužbě pokračujeme procházkou po kopci. I přes silný vítr, který tu fouká, je to nádherný večer. Arménský prezident ví, proč tady má své letní sídlo.

Po sestupu dolů si kupujeme zmrzlinu, když v tom k nám přibíhá člověk asi s otázkou: "Do you speak Czech?" :-) Seznamujeme se tak se dvěma Čechy Jardou a Stefanem (Arménem z Liberce), kteří tu jsou na dovolené. Strávíme s nimi pěkný večer na pláži povídáním. Zvou nás na večeři (uvaří kolínka s gulášovou polévkou) a na čaj. Domlouváme se na společném výletě do Dilidžanu další den. Pak se rozloučíme, kluci jdou hledat místo na pláži k přespání a my jdeme do našeho pokojíku.

Středa 6. září: Ráno se potkáváme s našimi novými společníky v devět (teprve včera nás kluci vyvedli z omylu, že je tady stejný čas jako v Gruzii, ve skutečnosti je tu o hodinu víc) a vydáváme se směrem k dálnici na taxi. Stefan nám má, jako rodilý Armén, zajistit levnější dopravu. To se také podaří a my se vydáváme na okružní jízdudo Dilidžanu, na kláštery Gošavank a Haghartsin a zpět za skvělou cenu 12.000 dramů (tj. asi 150 korun na osobu; dohromady to bylo asi 160 km kopcovitým terénem, občas prašnými cestami).
Po průjezdu tunelem pod Selimským průsmykem (2410 m n.m.) se příroda náhle změní v lesnatou (všude jinde jsme viděli jen vyschlé kopce s nízkou a sporou vegetací). Pří jízdě ke klášteruGošavank musíme vystoupit z auta (dvacet pět let starý žigulík upravený na plyn), aby řidič mohl vyjet prudký kopec. K našemu údivu však řidič náhle otáčí vůz a mizí. Po chvilce zoufalství (kluci měli v autě batohy se vším) se ale taxi objevuje na kopci a my nastupujeme.

V klášteře Gošavank založeném Mkhitarem Ghošem v roce 1188, který býval i univerzitou, zpívá Stefan arménské náboženské chorály. Zaujímá nás bývalá knihovna, jejíž 15,000 svazků lehlo popelem ve 13. stol. Stopy po požáru založeném vojskem Timura Chromého jsou ještě patrny.Navštěvujeme také místní muzeum, kde je vystavené páté přes
deváté - vedle středověké keramiky a zemědělských nástrojů zde visí váleček na nudle z místního univermagu, atd. Jdeme se ještě podívat ke kapli s hrobem Mkhitara Ghoshe. Komplex kláštera Haghartsin leží uprostřed lesů. Byl vystavěn v 10. až 13. století. V klášteře nás upoutává velká překrásná síň. Její účel nám ale není znám. Zajímavé jsou i sluneční hodiny.

Pak se už vracíme jen ve dvou na Sevan (kluci vystupují v Dilidžanu), kde trávíme příjemné odpoledne.
Dojde i na koupel v jezeře. Cestou zpátky doplňujeme vodu v místní restauraci a dostaneme na ochutnávku raky. Podělíme se s místními o tabák, protože peníze už nemáme, a oni nám dají nakonec raků celou tašku. Ty sice sníme, ale brzy litujeme, protože nám je do rána oběma špatně.

Čtvrtek 7. září: Ráno se probouzím s bolestí břicha. Venku prší, nicméně voda na pokoji neteče. Nezbývá ale, než ujít šest kilometrů s batohem na zádech podél silnice zpět do města Sevan, protože už opravdu nemáme peníze a u jezera se nedá vyměnit. Ve městě měníme další peníze a kupujeme broskve a pirohy plněné bramborami.

Po příjezdu do Jerevanu se vydáváme hledat homestay. Nakonec nacházíme moc pěkný poblíž Opery, na ulici Sayat Nova (což byl významný gruzínsko-arménský básník 18. století). Pokoj je čistý a útulný a vede ho milá paní. Na uvítanou dostáváme čaj a malinový dort. Pak Honza odchází do muzea arménské historie (kde je ale skoro vše jen v arménštině), národní galerie (která skrývá třetí nejvýznamnější sbírku starého evropského umění v bývalém SSSR; taktéž ruské umění je hojně zastoupeno) a zastavuje se také v katedrále Grigora Lusavoriche. Já raději ještě zůstávám na pokoji a čtu si. Večer jdeme koupit lístky na vlak do Tbilisi a pak na jídlo do arabsko-perské restaurace a potom na posezení do kavárny.

Pátek 8. září: K snídani si kupujeme sladké pečivo a pirohy. Snídáme venku na lavičce u kašny před státní operou se sochou Arama Chačaturjana (tu jedinou identifikujeme). V jedenáct pro nás přijíždí taxi objednané a zaplacenéVladimírem a veze nás do chrámu Garni a kláštera Geghard.
Cestou poprvé vidíme (velký i malý) Ararat (ten velký má 5165 m n.m.) v plné kráse. I car kdysi čekal v Jerevanu tři dny, aby si mohl tento pohled vychutnat.

V Garni je zrekonstruovaný chrám boha Helia, který nechalvybudovat arménský král Trdat I. v prvním století po Kristu, za pomoci římských stavitelů. V blízkých římských lázních je zachovaný fragment mozaiky. Celý chrám je postaven znovu, jelikož se zřítil při zemětřesení v 19. století.

Dál pokračujeme ke klášteru Geghard založeném ve 4. století.Je to nejstarší křesťanská památka, kterou na své cestě navštěvujeme. Většina kláštera je vytesána do skály. Kolem kláštera se nachází nádherné chatčkary (ornamentální kříže tesané jako reliéfy do kamene). Bohužel, je tady i v Garni hodně turistů, na rozdíl od většiny ostatních míst, kde nepotkáváme téměř žádné. Po prohlídce kláštera si ještě zkoušíme zahrát na duduk, což je arménský národní nástroj - kombinace flétny a hoboje (má bambusový plátek) a říká se, že v jeho tklivém zvuku je slyšet veškerý nářek a smutek Arménů. Ochutnáváme také ovocný lavaš (ořechy máčené v sirupu z vinných hroznů).

Po návratu do Jerevanu se loučíme s Vladimírem. domlouváme se, že se musíme určitě ještě vidět (jako se to vždycky říká a skoro nikdy nevyjde, ale hle, dva roky na to se Vladimír opravdu ozval, když mířil do Prahy a tady jsme se s ním a jeho dcerou opět setkali). Potom obědváme, sice arménsky, ale ne moc chutně (masové smažené koule a dušené maso bez chuti). Na cestě zpátky Honza zjišťuje, že nemá foťák a běží zpátky do restaurace. Ale naštěstí ho zapomněl na pokoji. Pak už se stavujeme v homestayi pro zavazadla a vydáváme se metrem na vlak do Tbilisi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raz Raz | E-mail | 17. února 2008 v 23:10 | Reagovat

zajimavy reportaz!:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama