Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Gruzie, Arménie 2006 - 4. Výlety z Tbilisi

20. března 2007 v 12:44 | Helena |  cestování
Po návratu z hor už zůstáváme v Tbilisi na homestayi u Dodo a podnikáme odtud výlety po blízkém i vzdálenějším okolí.
Středa 13. září: Ráno vyrážíme metrem a za zvuků známého "Karegi i geteba. Šendegi satguri…" přijíždíme na Didube. Tam, jako obvykle, kupujeme chačapuri a maršrutkou odjíždíme do města Gardabani.

Z Gardabani vyrážíme, po krátkém smlouvání, taxíkem žiguli na skalní kláštery David Garedža, které začaly vznikat již v šestém století (bylo jich na 70, zbylo jen asi 5; ostatní rozstřílela sovětská armáda, která si zde udělala tankodrom).

Cenu se nám podařilo usmlouvat na padesát lari (30 km po prašné cestě tam, 30 km zpátky + 2 hodiny čekání). Nejdříve navštěvujeme obnovený klášter Lavra. Zaujalo nás opevnění a skutečnost, že je z velké části vytesán do skály.
Pak se přes kopec vydáváme cestou asi dva kilometry dlouhou k dalšímu jeskynnímu klášteru Udabno, který je celý tvořen jeskyněmi vytesanými do skály (s výjimkou jedné kapličky) a v němž se dochovaly překrásné středověké fresky.
Klášterní jeskyně v několika patrech nad sebou. Vše je tu neuvěřitelně romantické. Jak říká průvodce, skála je poslední výspou křesťanství, neboť na jejím úpatí začíná svět islámu (Azerbajdžán). Dole kupujeme ještě nějaké pohledy, natrháme si pár mandlí a odjíždíme taxíkem do Gardabani a následně maršrutkou do Tbilisi (při čekání na maršrutku Honza natrhá výborné fíky).Z maršrutky vystupujeme na starém městě, kde jdeme na výbornou večeři do restaurace u loutkového divadla naproti nám již známému kostelu Ančischati.

Večer se vracíme k Dodo a Australanovi. Setkáváme se tam se dvěmi Izraelkami, které jsme už potkali v Kazbegi. Povídáme si s nimi na zahradě u svíček, protože nejde elektřina, a domlouváme společný výlet do Gori, rodného města J.V. Stalina.

Čtvrtek, 14. září: Ráno odjíždíme přes Didube do Gori.Navštěvujeme muzeum Josifa Vissarionoviče Stalina, kde Honza tráví několik hodin. Izraelky nás brzy opouštějí, jelikož většina popisků a článků je napsána jen gruzínsky a rusky.
Před muzeem je Stalinův rodný dům a vedle muzea vagón, v němž Stalin cestoval na konferenci v Postupimi. Dál pokračujeme Stalinovou třídou na Stalinovo náměstí,
kde je jeho obrovská socha a vedle polorozpadlých domů veliká obrazovka na níž běží reklamy na Coca-Colu (postmoderna…). Izraelky znovu potkáváme v restauraci, kde si dáváme vynikající čakapuli (jehněčí s kyselými švestkami a estragon a odžachuri - vepřové s cibulí, česnekem a bramborem. Cestou se stavujeme ještě v jednom úžasném ;-) muzeu - tentokrát je to muzeum druhé světové války. Pak se vydáváme ještě nahoru na pevnost Gori,
z níž je nádherný výhled na město a kde za mlada bloumával i Josif.

Do Tbilisi jedeme autobusem, poté, co nás maršrutkář vyhodil z plné maršrutky. Večer se vydáváme hledat restauraci poblíž náměstí Rustaveli. Do jedné se nakonec rozhodneme jít. Hraje v ní příjemná živá hudba. Jídlo je bohužel podprůměrné a drahé.

Večer se u Dodo seznamujeme s novým spolubydlícím z Polska, který nám vypráví neuvěřitelné příhody z cest po Kavkaze s oslem i bez osla.

Pátek, 15. září: Po ranním, až poledním chačapuri se vydáváme do města. Je sychravo, asi bude pršet. Cestou na autobus se ještě stavujeme na poště, abychom odeslali zbylé pohledy. Trochu nás zaráží, že cena je tentokrát podstatně vyšší, než u první várky pohledů. Pak už se ptáme na zastávku autobusu do Vake parku, ve kterém je skanzen se stavbami z celé Gruzie. Všichni ukazují k hloučku lidí na křižovatce (kruhovém objezdu), o kterých jsme si mysleli, že chtějí přejít. Po chvíli pozorování zjistíme, že kolem projíždějí jednak maršrutky, které si zde lidé stopují a jednak autobusy, které tu staví. V autobuse potkáváme kováře ze skanzenu (přečetl si lístek, co nám gruzínsky napsala Dodo), který nás do skanzenu nakonec dovede. Ve skanzenu si prohlížíme několik domů (devadesát procent domů je ale nepřístupných), ochutnáváme čerstvé mandle ze stromů a za neuvěřitelného lijáku se vracíme zpět.
Stavujeme se na jídlo ve staré secesní kavárně na Rustaveli. Poté míříme na staré město. Nakukujeme do sirných lázní, ale nás vyhání nás smrad. Navštěvujeme mešitu, která je nově vymalovaná a nezajímavá. Stará, persko-arabská ale nikoliv. Pevnost založili Peršané, ale základy dnešní podoby položili Arabové (Tbilisi bylo po 4 století hlavním městem arabského emirátu). Z pevnosti jsou nádherné výhledy na město.
Procházíme se starým městem. Objevujeme stále nové kostely. Míjíme čerstvě zřícený dům. Vše je tajemné. Navštěvujeme mši v hlavním katolickém kostele ve městě. Den zakončujeme večeří a vínem v oblíbené restauraci u loutkového divadla a nákupem gruzínského koňaku a vín domů.

Noc 15. září/16. září - odjezd: Dodo nám objednává taxi na letiště na druhou hodinu ranní. Nedopatřením začínáme vstávat už ve dvanáct, rychle však zjišťujeme svůj omyl a po dvou hodinách vydatného spánku odjíždíme na letiště. Po odbavení zavazadel a hraniční kontrole jsme vráceni do zavazadlového prostoru, abychom tam zabalili do velkých batohů vína a koňak, které vezeme jako dárky pro sebe a své blízké. Na Ruzyni přilétáme v osm hodin ráno za krásného počasí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | 20. března 2007 v 15:18 | Reagovat

V neděli jsem se dívala na pořad o Gori a docela mě zaujal rozhovor s nějakou zástupkyní ředitele (nebo dokonce ředitelkou?) Stalinova muzea. Ptali se jí, proč se v muzeu ukazují jen ty pozitivní věci týkající se Stalina a nikde není zmínka ani o jednom mrtvém,... Její odpověď mě opravdu zaskočila. Prý se v muzeu mají ukazovat jen průkazná fakta a ne to, co se o Stalinovi říká.:-( Podotýkám, že v Gori, narozdíl od zbytku Gruzie, Stalina stále obdivují a jsou na něj hrdí.

2 MŇAM MŇAM | 20. května 2007 v 16:59 | Reagovat

mňam mám moc ráda chačapury mŇam

3 Helena Helena | 31. května 2007 v 13:21 | Reagovat

Chačapuri bylo i pro nás velikým zážitkem. Když si vzpomenu, napíšu recept.

4 Ondra Ondra | E-mail | 28. března 2009 v 10:54 | Reagovat

Čaues, jak se dá sehnat v tbilisi levný ubytko, ale zase ne nějakou hrůzu.. Seženu na místě, nebo je lepší rezervovat dopředu? jaký jsou tam zhruba ceny? letím tam za týden..

5 Helena Helena | E-mail | 29. března 2009 v 23:47 | Reagovat

Ahoj Ondro, jsou to sice už skoro tři roky, co jsme tam byli, takže ceny už nejspíš budou jiné. Co v Tbilisi můžu doporučit je určitě Homestay u Dodo (musím se podívat, adresa bude v Lonely planet). Naše první ubytování u Nasi nebylo nic moc. Ceny se tenkrát pohybovaly okolo 20-25 lari za osobu na noc, což není úplně málo za homestay, ale docela to jde. Hotely tu jsou podstatně dražší, tak 50-100 dollarů, ale po těch jsme se ani nesháněli. Homestaye jsou v Gruzii asi nejlepší volba. V lonely planet je vypsaných dost možností. Dopředu jsme nic nezamlouvali, určitě se v nějakém uchytíte (jen my jsme měli třeba problím, že jsme přiletěli ve čtyři ráno a to se blbě shánělo úplně cokoliv). Na letišti určitě ne, člověk musí prostě přijít na místo a domluvit se. Nějakej hotel by ale asi šel zamluvit dopředu.

6 Helena Helena | E-mail | 30. března 2009 v 10:36 | Reagovat

Ještě pro upřesnění. 1 lari byla tankrát asi 14 korun. Taky moc nevím, co si představuješ pod "ne žádnou hrůzu" ;-). U Nasi Gewadze to byla docela hrůza - hlavně špína všude. U Dodo to bylo fajn. Čisto a útulno. Příjemná atmosféra. Ale hotel to samozřejmě nebyl. Na pokoji jsme byli ještě s dalším člověkem, záchod společnej pro všechny, občas něco nefungovalo,... Nevím, na co seš zvyklej. Nám to přišlo dobrý.;-)

7 Jiří Jiří | Web | 25. června 2013 v 12:38 | Reagovat

www.horycesko.cz informace z českých hor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama