Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Goyovy přízraky

23. května 2007 v 15:41 | Helena |  filmy
To jsme se zase jednoho pěkného dne vydali procházkou na pěkný film na Ořechovku. A bylo to prvně, co jsem tohle kino zažila téměř poloplné. Nevím, jestli se diváci přišli podívat pro zájem o Francisca de Goyu y Lucientes nebo o Miloše Formana, ale Ti první mohli být možná zklamaní.

Malíř tu totiž vystupuje spíš jako postava spojující osudy jednotlivých postav - především své krásné múzy Inés a katolického kněze Lorenza. Do děje příliš nezasahuje, propojuje ho svými obrazy.
Celým dějem, který začíná v Madridu roku 1792, prostupuje neštěstí a beznaděj krásné Inés (Natalie Portman), která je před inkvizičním tribunálem absurdně usvědčena z "Židovství", což je považováno za zradu a hřích a je uvězněna. Její utrpení však propuštěním z vězení po dlouhých letech zdaleka nekončí.
Zvláštní postavou, balancující mezi dobrem a zlem, je otec Lorenzo (Javier Bardem). Člověku nakonec nezbývá, než ho litovat a snažit se pochopit jeho hledání sama sebe a cesty životem. Na jeho příkladu vidíme, že svět (a lidé už vůbec) není černobílý a každý člověk může být nahlížen z mnoha úhlů. A možná právě ona postava Lorenza divákovi osvítí některé skryté stránky jeho vlastní osobnosti.
A prostitutka Alicie? Zajděte se podívat a uvidíte, jak i ona je s osudy postav propojena.
Obsazení bylo vybráno, dle mého, výborně a postavy se v mnohém podobají svým obrazovým předlohám. Však sami porovnejte samotného malíře na autoportrétu a Stellana Skarsgårda, jeho představitele.
Vydařený je i úplný závěr filmu, kdy utrpení a beznaděj celého příběhu plynule přejdou do sekvence Goyových děl, z nichž hrůza přímo čiší.
Co bych snad filmu vytkla je, že je příliš krátký na to, kolik příběhů se tam odehrává a tak nemají šanci se více rozehrát a já už mám s odstupem více jak měsíčním problémy si zvláště druhou polovinu filmu podorobněji vybavit (což je ovšem z velké části dané i tím, že jsem hlava děravá ;-)).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarda Jarda | 25. května 2007 v 12:58 | Reagovat

Goyovy přízraky byly dobré, soudím podle toho, že nad nimi přemýšlím ještě druhý den po shlédnutí. Líbila se mi postava Lorenza, kromě toho balancování mezi černou a bílou, o kterém píšeš, mě u něj napadlo i to, že pro lidi s velkou mocí je velmi těžké chovat se morálně. Jen je otázka, co je příčina a co následek - zda jim moc přináší pokušení ji zneužít, a to také většinou udělají, nebo zda se k moci dostali právě díky tomu, že byli připraveni jednat nemorálně... A stejně "zajímavá" byla neochota nebo neschopnost lidí vidět důsledky svých rozhodnutí z jiného než svého navyklého pohledu (nám se to dnes mluví, když máme odstup 200 let a jiný světový názor, že).

2 Helena Helena | E-mail | 13. června 2007 v 12:29 | Reagovat

Jak říká Abraham Lincoln "Chceš-li poznat charakter člověka, dej mu moc". Něco na tom bude. Naštěstí ne každý, kdo má moc má problémy chovat se morálně, ale je pravda, že pro člověka skromného je asi těžší se prosadit (a často po tom ani nemusí toužit).

Je opravdu otázkou, zda je správná poznámka typu "podívej, co s ním udělaly peníze/moc". Opravdu to z něj udělaly, nebo jen daly průchod jeho přirozenosti?

Ale ruku na srdce, můžeme s jistotou říct, že nám by se nic takového nikdy nestalo? Je třeba, mít se před tím na pozoru a zkoumat svoje pohnutky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama