Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Nový Zéland 2000/2001 - 1. cesta

26. června 2007 v 9:38 | Helena, Zdeněk |  cestování
Cestování po Novém Zélandu bylo jedno z vůbec nejkrásnějších, co jsem zažila. Naši nás (mě a bráchu) tam vzali na období přelomu let 2000 a 2001.
Zéland je neobyčejně pestrý. Severní ostrov vznikl sopečnou činností, takže jsou na něm různé sopky, gejzíry a termální bazénky. Okolo pobřeží se táhnou pláže. Jižní ostrov vznikl vrásněním, takže středem se táhnou Jižní Alpy s nevyšší horou Mt. Cook. Západní část ostrova je velice deštivá (tudíž málo osídlená), pokrytá deštnými lesy se stromovitými kapradinami a spoustou mechorostů a lišejníků. Východní část (za alpskou hradbou) je suchá a jih je hodně větrný.
Dva autoři článků jsou uvedeni proto, že čerpám z tátových zápisků z cesty. Já si nic nepsala a tak už bych jen velice těžko lovila v paměti události šest let staré.;-)

Středa, 13. prosince: Vstáváme ve 4 hodiny ráno a po snídani odjíždíme na letiště. Přes Frankfurt (kde jsme se projeli vláčkem po letišti) letíme na místo našeho mezipřistání, do Kuala Lumpuru. Do Frankfurtu trvá cesta přibližně hodinu. Tam pak nasedáme do letadla Malajských aerolinií na asi dvanáctihodinový let. Z Frankfurtu vylítáme v poledne. Dlouhou cestu zpříjemňuje (nebo spíš dělá únosnou ;-)) dobré jídlo a fakt, že každý má před sebou svoji obrazovku, na které může volit asi z deseti programů, kde jdou různé filmy nebo hudba + počítačové hry (pexeso, šachy, pasiáns).
Čtvrtek, 14. prosince: Do Kuala Lumpuru přilétáme v 6:15 místního času. Je tma. Na krásném letišti s palmovým koutkem se vysprchujeme a odjíždíme do města, které je asi 75 km daleko. Cestou klimatizovaným autobusem obdivujeme palmy, prales, banánovníky a těšíme se, až budeme ve městě a všechno si prohlédneme. Když ale vylezeme z autobusu do reálného tropického podnebí, podlomí se nám kolena a zalapáme po vzduchu.
Město je sice horké a hlučné, ale čisté. Parkem se procházíme k televizní věži, pak na (tehdy) nejvyšší mrakodrapy Petronas Towers. Tam už si musíme dát ledovou tříšť. Necháme se vyvézt na můstek mezi věžemi, výš se bohužel nedá. Pak jdeme do parku a prohlížíme mrakodrapy z druhé strany. Obědváme bagetu, ale pro hrozné dusno a horko vzdáváme dlaší procházku k parkům a raději volíme metro. Původní idea (zrozená ještě v letadle) byla, že si v parcích odpočineme, ale v tomhle počasí to nejde. Obcházíme pěkný park - deštný prales, kde jsou různé atrakce, ale za poměrně velký peníz. Vynecháváme tedy motýlí park a jen já s mámou jdeme do ptačího světa. Táta s bráchou mezitím spí.
Ptáci jsou nádherní a vyjma těch dravých, lítají (nebo chodí) volně po parku mezi námi. Je tu spousta pávů a papoušků a je to opravdu nádhera, i proto, že tu nejsou další lidi. Když se odhodláme vrátit, projeví se náš orientační nesmysl, který se snad ještě násobí tím, že jsme dvě. Chvíli po parku bloudíme (a litujeme, že tu nikdo jiný není), ale nakonec vše dobře dopadne a cestu najdeme. Pak už toho máme všichni dost a těšíme se na klimatizované letiště. Procházíme špinavou čínskou čtvrtí a pak luxusním autobusem na letiště. Cestu autobusem celou prospíme a pak ještě spíme několik hodin na letišti.
Vylétáme na asi desetihodinový let s půlhodinovým zpožděním v deset večer. Po večeři usínáme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama