Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Nový Zéland 2000/2001 - 2. Auckland - Wellington

26. června 2007 v 11:13 | Helena, Zdeněk |  cestování
Pátek,15. prosince: Probíráme se už nad Austrálií. Po snídani vyplňujeme deklarace a mně se začíná dělat špatně. Patrně mám úpal a ještě v letadle několikrát zvracím a od letušky dostávám na památku ;-) několik sáčků. V Aucklandu přistáváme načas ve 13 hodin místního času (je o 12 hodin víc než u nás).
Na letišti se podrobujeme důkladné kontrole zpáteční letenky, musíme vybalit batohy, vydezinfikovali nám boty a stan. Bramborové kaše se podrobily testu na drogy. Asi ve tři hodiny opouštíme letiště.

Já, stále pro jistotu s pytlíkama z letadla v ruce, volám do půjčovny aut. Pak si pro auto za 38 dolarů/den jedeme do města. Je teplo, ale zataženo. Autem vyjíždíme asi v půl páté a je to dostnáročné, po tak dlouhém letu, jízda po levé straně a hned do pátečního provozu. Panuje všeobecná nervozita, až se z města konečně vymotáváme. Pak ještě nakupujeme jídlo, večeříme (já tedy velice opatrně) a v devět nacházíme pěkný kemp s teplou sprchou.
Sobota, 16. prosince: Vstáváme v osm hodin už v mnohem lepší náladě. Po sprše a snídani vyrážíme lesem na Rotoruu. Tam poobědváme grilované kuře (já stále ještě opatrně) a vydáváme se do pralesa Whakarewarewa. Je nádherný, spousta rostlin, stromové kapradiny (rody Cyateha a Dicksonia), vodopád. Začínáme ale v oblasti gejzírů a vroucích pramenů (takový menší Yelowstone ;-)).
Pak se procházíme lesem a nekonec dojdeme do maorské vesnice.
Po třetí hodině vyrážíme k největšímu novozélandskému jezeru Taupo (606 km2), které vzniklo mohutnou sopečnou explozí. Před jezerem je elektrárna a nádherně modré Huka Falls (vodopády). Chvíli se procházíme a pak míříme přes zelené hory Ahinawa ru. Míjíme další vodopád.
Večer přijíždíme k Tichému oceánu a kocháme se pohledem na veliké vlny při odlivu. Pak se ubytováváme v kempu u moře a pozorujeme krásný západ slunce a později jižní oblohu s dominantou Jižního kříže.
Neděle, 17. prosince: Vstáváme už před sedmou hodinou. Je hezky, svítí sluníčko, ale stále jsou velké vlny. Po snídani (párky, já stále opatrně ;-)) odjíždíme do Napieru. Je to pěkné, klidné městečko, celé vystavěné ve stylu art deco (30. léta), protože město v roce 1931 zničilo zemětřesení a následné požáry a muselo se zbudovat znovu. Kupujeme zde vařič, adaptér a zmrzlinu.
V poledne se odjíždíme vykoupat na jih na mělké pláže u Waimaty. Cesta je prašná a strmě dolů k moři. Asi dvě hodiny se koupeme ve velkých vlnách a po obědě odjíždíme směrem na Wellington.
Přejíždíme několikery hory. Chvíli je sluníčko, chvíli zataženo, občas zaprší. Hory jsou pěkné, zelené s ostrými hřbety, na nich se pasou stáda ovcí. Ve třičtvrtě na sedm dorážíme do kempu a zjišťujeme, že máme štěstí, protože je otevřeno jen do sedmi. Bereme chatičku, abychom mohli ráno rychle odjet (čeká nás trajekt na Jižní ostrov). Navíc není o moc dražší, než stany. Po sprše a večeři se jdeme projít k řece a večer si ještě dáváme čaj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama