Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

..."Život není nic jiného než otázky, které dostaly tvar"...

18. června 2007 v 15:53 | Helena |  úvahy nad textem
Hillel se znovu záhadně usmál: "Každá otázka, na kterou se člověk ptá, je zodpovězena v témž okamžiku, kdy si ji v duchu položil. ...Celý život není nic jiného než otázky, které dostaly tvar a které v sobě nesou zárodek odpovědi - a není nic než odpovědi, které jsou obtěžkány otázkami. Kdo v něm vidí něco jiného, je blázen."

Cvach uhodil pěstí do stolu:
"Ano, přesně tak: otázky, které zní pokaždé jinak, a odpovědi, kterým každý jinak rozumí."
"Právě o to jde," řekl přátelsky Hillel. "Všechny lidi kurýrovat jednou lžičkou - to je výsada doktorů. Tázající dostane takovou odpověď, jakou potřebuje: jinak by lidské bytosti nešly cestou své touhy. Myslíte si snad, že naše židovské knihy jsou napsány výlučně souhláskami jenom z nějakého rozmaru? Každý ať si sám k tomu najde tajné samohlásky, které jenom jemu jedinému odhalí určitý smysl - jestli nemá živé slovo ustrnout v mrtvé dogma."
První krátký text, který jsem si vybrala do této rubriky je z knihy Golem od Gustava Meyrinka, také ocitovaný v článku ke knize. Nebudu k němu psát moc, abych nechala spoustu volného prostoru, kudy se budou moct ubírat vaše myšlenky (doufám, že se o ně podělíte v diskusi ;-) ).
Mě jednak zaujala ta myšlenka, že díky psaní pouze v souhláskách si v židovských knihách každý může najít jiný smysl. Nejdřív jsem si myslela, že přeci, když napíšu souhlásky, je v podstatě jasné, které slovo mám na mysli. Ale zkusila jsem si třeba slovo láska (už jen proto, že se v židovské tématice vyskytuje poměrně často). Samozřejmě jsem to zkoušela jen česky, nikoli hebrejsky.;-) Takže láska = lsk, což ale také může být: líska, lesk, lusk, lesík, louská, olouská, nebereme-li v potaz háčky, taky i třeba liška a asi by se našla i jiná slova. Když jsem si představila, že i samotné židovské texty jsou často psané v obrazech a přirovnáních, došlo mi, jak úžasně dobrodružné může čtení takových textů psaných jen v souhláskách být a skoro je mi líto, že jako člověk hebrejštiny neznalý se do jejich tajů nemůžu ponořit.
Další myšlenka, nad kterou musím přemýšlet je ta, že "tázající dostane takovou odpověď, jakou potřebuje: jinak by lidské bytosti nešly cestou své touhy". V této souvislosti je pro mě otázkou, zda opravdu všechny lidské bytosti, které jdou cestou své touhy jsou tázající (což ovšem zmíněný úryvek neříká) a pak, zda i ty tázající vždy jdou za svými touhami cestou odpovědí, které dostaly. Dokonce si myslím, že často právě ta touha a odpověď můžou být v přímém rozporu a člověk si musí vybrat.
A nakonec ještě pár slov k myšlence, že "Celý život není nic jiného než otázky, které dostaly tvar a které v sobě nesou zárodek odpovědi - a není nic než odpovědi, které jsou obtěžkány otázkami." Je zajímavé, že opravdu kladení otázek a hledání odpovědí lidi spojuje. Je to v nás. V někom možná víc a v někom míň, ale neznám člověka, který by si nekladl žádné otázky. A, i když jsou ty otázky různé, spojuje je právě ten zárodek odpovědi, který v každé je. Když ve vědě formulujete hypotézu, znamená to, že už v hlavě máte jakousi odpověď, ke které se chcete přiblížit, nebo ji vyvrátit. A podobné je to s otázkami, které si kaldeme. Většinou už máme nějakou představu o odpovědi v hlavě a jen dál hledáme, poopravujeme a přibližujeme se jí. A to je možné právě i díky tomu, že odpověď není univerzální, ale každý může projít tou dobrodružnou cestou ke svým odpovědím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama