Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Nový Zéland 2000/2001 - 4. Mt. Cook NP

2. července 2007 v 9:35 | Helena, Zdeněk |  cestování
Odjíždíme do národního parku Mt. Cook. Když odbočíme z Highwaye 1, začíná být krajina mnohem zajímavější. Zvedají se před námi zasněžené Jižní Alpy, okolo jsou zelené kopečky. Zastavujeme se u dvou ledovcových jezer, Tekapo a nádherné tyrkysové Pukaki. Tam se jdeme podívat do nádherného kamenného skromného kostela, kde místo oltáře je průhled na jezero a hory (dříve z něj byl vidět Tasmánský ledovec). Je to nejkrásnější kostel, který jsem viděla (moc nemusím barokní andělíčky, raději střídmost a přírodu) a hned jsem zatoužila bydlet poblíž.

Od jezera Pukaki odjíždíme na Mt. Cook Villages. Cestou už přijíždíme do mraků, prší a začína strašně foukat. Kempujeme v Glentanner, asi třicet kilometrů od zmíněných Mt. Cook Villages. Ve větru stavíme stany. Pak se jdeme projít a nakonec v kuchyňce u kakaa píšeme pohledy a pozorujeme ohromný vichr kolem. Když pak přicházíme ke stanům, vidím můj, jak je (i s batohama, co byly jako zátěž uvnitř) odfouknutý několik metrů dál do křoví, rozložený a jedna tyčka zlomená(laminát holt nevydržel). Stan nakonec skládáme a jdeme s tátou a bráchou spát do jednoho stanu (s duralovýma tyčkama) a máma do auta. V noci řádí vichřice, ale je jasno a na obloze září jižní kříž.
Čtvrtek, 21. prosince: Vstáváme až po deváté hodině. Po sprše a snídani se přebalujeme na závětrné straně. Tam také znovu stavíme stan a vyjíždíme nakonec až po jedenácté. Když přijíždíme do národního parku Mt. Cook, začíná pršet. V návštěvnickém centru dostáváme informace o cestách, počasí a přenocování na horských boudách. Od pátku možná bude hezké počasí. Nakupujeme jídlo a vyrážíme na túru do Hooker Valley. Prší a fouká vítr.
Cestou potkáváme hodně Japonců. Výhledy v tomhle počasí nejsou žádné, cesta je ale zajímavá, po vysutých mostech přes ledovcové řeky. Asi ve tři hodiny vaříme polévku a obědváme müsli s mlékem a křížaly. Stále prší.
Za další hodinu jsme u ledovcového jezera Hooker Valley. Hrozně fouká, skoro se nedá ani stát. Brácha s tátou na nás čekají schovaní za kamenem. Otevírá se nám pohled na jezero s ledovcem, kusy ledu v něm, do obličeje šlehají kroupy. Fouká vichr a je zima. Brácha chce dojít až k ledovci, tak jdeme dál po moréně podél jezera. Zastaví nás až říčka. Táta ji přechází dole, kde je mělká a široká, brácha výš, kde je užší, ale prudší. Přeskakuje ji dobře, ale na protějším břehu ošklivě padá na koleno a musíme se vrátit. Ránu chladíme ledem a vracíme se do údolí.
Asi po půl hodině přestává pršet a na chvíli se krásně vyjasní. Před námi se objevuje nejvyšší vrchol, Mt. Cook, krásná pyramida, která nás převyšuje o tři tisíce metrů. Pak se zase zatáhne a chvíli prší. Po návratu si v kempu dáváme k večeři špagety s mexickou omáčkou, stavíme v závěří můj stan a hrajeme karty.
Pátek, 22. prosince: V noci bylo jasno, krásně svítily hvězdy, ale byla zima. Ráno bylo nebe vymetené. Konečně vidíme celý impozantní Mt. Cook. Bráchu bolí noha a tak vybíráme cestu, která nebude tak prudce do kopce - Tasman valley. K ledovci jedeme autem po prašné silnici. Otevírá se nám výhled na ledovec Blue loches. Pak se vydáváme pěšky po horské silnici podél
morény. Cesta je jednotvárná, protože přes morénu nejsou žádné výhledy. Ke konci je silnice rozrušená lavinami a sesuvy a tak se jde jen po cestičce na hraně morény. tady jsou sice výhledy na ledovec, ale nevypadá to příliš bezpečně. Obědváme tuňáka. Končíme na srázu dolů po moréně, jen táta to ještě zkouší dalších asi pět set metrů až ke sněhu a čerstvým sesuvům. Chata asi není daleko, ale otáčíme a jdeme dolů. Cestou zpíváme a hrajeme různé hry. Skoro nikdo tu není. většinou se lidi podívají na ledovec a jezírka a jedou pryč (nedivím se jim, cesta kolem morény a po ní není příliš zábavná).
Už zcela unaveni sedáme do auta a jedeme na zmrzlinu a kafe do hotelu Hermitage. Ještě si uděláme krátký výlet na Kea-point, kde je výhled na Mt. Cook a jedeme do kempu. Už se těšíme na vydatnější večeři. Máma koupila brambory a kuřecí řízky. Po sprše a večeři hrajeme u čaje a sušenek karty. Zítra už Mt. Cook National Park opouštíme. Bylo tu krásně. A neodpustím si nedat sem aspoň jednu z krásných horských kytek, které zde rostly. Je to pryskyřník, kterému se zde říká MtCook lily (Ranunculus lyalii) (vzadu na fotce podocarpus).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aadomienilia Aadomienilia | E-mail | Web | 9. října 2018 v 4:03 | Reagovat

Torsion bras de quelqu'un  est comment  calleux votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur  determination  pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre  offre sang loin de votre coeur. Chaque  age votre  manque de sensibilite bat, il pompe le sang  tout au long vos arteres a la reste  de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-en-allemagne/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama