Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Nový Zéland 2000/2001 - 5. jih - Catlins a okolí

3. července 2007 v 14:25 | Helena, Zdeněk |  cestování
Sobota, 23. prosince: Ráno prší a fouká hrozný vichr. Vstáváme před osmou, kdy přestalo pršet. Po oschnutí stanů je balíme a pak vydatně snídáme. Přichází nějaká paní, jestli odjíždíme, že by si na naše závětrné místo dali stan, který mají na větru. Následuje pěkná scénka: nejdřív letí tropiko a zastaví se na domě. Pak tři lidi ve větru táhnou zmítající se stan, ze kterého trčí tyče a občas si na něj někdo lehne.

Asi v 9:30 odjíždíme na Dunedin. Cestou se stavujeme v jeskyni s maorskými malbami a na kulatých kamenech (konkrece mořských živočichů). V pět hodin přijíždíme do Dunedinu do kempu a stavíme stany.
Asi v šest odjíždíme na tučňáky. Ptáme se v recepci, kde jsou pozorovatelny zadarmo. Jedeme úzkou silnicí do prudkého kopce. Spouští se silný déšť. Přijíždíme na parkoviště a sedíme asi čtvrt hodiny v autě. Pak už prší míň a vyrážíme. Jde se po duně k moři (klouže to a zase prší), pak se pokračuje ještě čtvrt hodiny po pláži. Přestává pršet. Na konci pláže je pozorovatlena a vidíme tučňáky žlutooké (Megadyptes antipodes) asi 100 m od nás, jak jsou u moře a lezou po trávě nahoru (ve stráni mají svá hnízda).
Po chvíli se vracíme. Je hezky a cestou na nás všechno uschlo. cestou zpátky se kocháme krásnými výhledy. K večeři jsou špagety.
Neděle, 24. prosince: Vstáváme v osm hodin do krásného počasí. Po snídani vyrážíme do Dunedinu, kde se stavujeme v kostele, procházíme centrum a nakupujeme jídlo a svíčky ke štědrovečerní večeři. Chceme vyměnit peníze, ale nejde to. Všude je zavřeno a ani v hotelech nám nevyměnili. Je hezky a odjíždíme na Scenic Road na prohlídky.
Po poledni se koupeme v Brightonu a obědváme na pláži. Krásné pobřeží, mírné kopce, louky, lesy. Pak stavíme u býv. železničního tunelu (442 m dlouhý), uvnitř něhož jsou svítící červi, vytvářejcí dojem hvězdné oblohy. Trochu prší.
Dál se vydáváme na Kaka-Point a Nuget-Point, kde je nejstarší maják na Novém Zélandu. zase je krásně. Dole na útesech vidíme lachtany. jsou odsud krásné vyhlídky na moře.
Cestou zpět nás zastavil tučňák. Stál vprostřed silnice a zlobil se na nás. nakonec ale odešel. Ještě se stavujeme na jedné pozorovatelně, ale žádná zvířata tu nejsou.
Dále pokračujeme k vodopádům Parakaunui. Jdeme hustým a bohatým deštným pralesem mírného pásma s množstvím kapradin, mechů, lišejníků, liján. Vodopád je také krásný, kaskádovitý. Dá se tady tábořit. Na cestu se ptáme postaršíh páru v karavanu. Musíme se po horší cestě vrátit ještě devět kilometů na hlavní a pak do kempu v Papatowai.
Kemp stojí na krásném místě na loukách mezi stromovými kapradinami a keři, ale vybavení sice standartní, nicméně horší, než jsme byli dosud zvyklí. Já s mámou připravujeme štědrovečerní večeři, zatímco chlapi staví stany. Asi v půl deváté zasedáme k večeři při svíčkách. Jako výzdoba slouží větvičky z lesů od Mt. Cooku (tady by se klasický jehličnatý těžko sháněly) a ovoce. Večeříme rybu s bramborama. Máma pro nás má dárek - píšťalky. Spát jdeme v deset. Celou noc prší a fouká.
Pondělí, 25. prosince: V noci nás budí déšť a asi v pět hodin podivný pták, který píská jakýsi trylek. K ránu opět silně fouká a občas prší. Vstáváme v půl osmé a už v devět hodin vyrážíme. Po dvacetikilomotrech po štěrku zastavujeme na vyhlídku. Strašně fouká a můj pokus obléci si pončo začíná a končí tím, že se mi
nalepí přes obličej a dostat se dovnitř vypadá na marný boj. Chvíli prší, chvíli svítí sluníčko. Další zastávka je u zkamenělého lesa (Petrified forest). 180 miliónů let staré dřeviny zkamenělé v nánosech bahna. U rozbouřeného moře pozorujeme lachtany.
Další zastávka je u mysu - Waipapa point, který je hned vedle nejjižnějšího cípu ostrova. Tady v devatenáctém století ztroskotala loď a zahynulo 131 lidí.Je zde také maják a jeden lachtan, na kterého jsme málem šlápli. Stále nás provází silný vítr, charakteristický pro tuhle jižní část Zélandu.
Dál pokračujeme na Invercagill. Ještě před městem nakupujeme jídlo a obědváme v parku grilované kuře. S bráchou pak ještě testujeme místní houpačky, kladky, ... Ještě naposled se zastavujeme u oceánu a pak už nabíráme směr na sever.
Nejprve stavíme v Dean Forest u tisíc let starých stromů Totara. Další zastávkou je prales Borland Forest. začíná silně pršet a tak nakonec zůstáváme ve zdejší lodžii. je sice dražší, ale dobře vybavená a už těch mokrých stanů a oblečení mámevšichni dost. Je osm hodin, tak připravujeme večeři a rozvěšujeme věci k usušení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama