Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Nový Zéland 2000/2001 - 6. Závěr roku na západě jižního ostrova

17. července 2007 v 15:09 | Helena, Zdeněk |  cestování
Úterý, 26. prosince: Prší. Vstáváme v půl osmé, po snídani se balíme a v deset vyrážíme na Milford Sound. celou cestu prší. Je to nejdeštivější místo na Zemi (prší tu asi 300 dní v roce). Kolem jsou zasněžené hory s čerstvým sněhem (asi od 1000 m). Posledních padesát kilometrů je několik vyhlídkových míst, která si necháváme na zpáteční cestu. Cesta stoupá serpentinama do tunelu, u kterého jsou vodopády a zasněžené hory. Pak prudce sjíždíme k moři do Milfordu.

Jdeme k lodím a platíme si vyjížďku po fjordu na třetí hodinu. je teprve jedna, tak jdeme na oběd do bufetu napivo a párky v těstíčku. Stále prší, chvíli dost, ale máme jinak štěstí, protože je relativně dobře vidět. Jdeme se projít k mohutnému vodopádu, u klterého nás zalévá vodní tříšť (jsme stejně mokří, tak to nevadí, ba naopak ;-)). Všude kolem je hustý deštný les.
Výlet lodí byl krásný - ostré kopečky, vodopády, fjord, prales. Dost to houpalo a táta si tam ošklivě narazil záda, když si sedal. Po projížďce se vydáváme zase ostře nahoru k tunelu (před nímž sitáta raději bere moje nezatmavovací brýle, protože minule po vjezdu do tunelu skoro nic neviděl). Na odpočívadle jsme viděli proslulé ptáky Kea (prý turistům občas okusují auta, ale naše jim zřejmě nejelo, rozuměj chuťově ;-)).
Další zastávka je u Mirror Lake, ve kterém by se teoreticky měly zračit hory. Nicméně je pod mrakem, tak obdivujeme jen květenu kolem. Odtud jedeme do Te Anau. V kempu se ubytujeme v pokojíku (nevypadá to, že by mělo vůbec někdy přestat alepsoň na pár hodin pršet ;-) a navíc tátuhodně bolí naražená záda) a jdeme nakupovat. Stále s přestávkami prší. Obchody jsou ale zavřené a tak večeříme kuře v bufetu. Vracíme se na pokoj a hrajeme karty a povídáme si.
Středa, 27. prosince: Ráno prší, jak jinak ;-). Vstáváme v půl deváté a balíme, abychom byli do deseti pryč. Snídáme v pěkné kuchyni s předsíňkou a krbem. Po nákupu jídla, léků a výměně peněz, odjíždíme na Queenstown. Cestou stavíme jen na prohlídku historického parního vláčku a nádraží v Kingstownu. Pak už jen cesta podél jezera Wakatipu.
Queenstown je město sportovních a adrenalinových aktivit. Narozdíl od toho, na co jsme byli doposud zvyklí, je plné lidí a aut. Kemp nalézáme po malém bloudění. Je sice velký, ale místa na spaní stísněná a je také dražší. Po obědě a stavění stanů jdeme do kanceláře zajistit projížďku na tryskovém člunu. Pak se jdeme projít do města. Chvíli prší, chvíli svítí sluníčko.
V informačním centru se rozhodujeme, že tady neuděláme trek, ale až v národním parku Mt. Aspiring.
Večer píšeme pohledy. Dnes byl odpočinkový den a těšíme se na zítřejší projížďku člunem. Queenstown se nám ale moc nelíbí, je tu, na Nový Zéland, dost lidí.
Čtvrtek, 28. prosince: Ráno vstáváme v osm hodin, posnídáme a balíme se. Neprší, dokonce svítí sluníčko. V deset hodin se dovídáme, že je v kaňonu Skippers velká voda a jet na člunu teď nemůžeme. Měníme to tedy na jinou trasu. Na hodinu se jdeme projít do města. Pak nastupujeme na tryskový člun a vyjíždíme na jezero. Jedeme rychle a skáčeme po vlnách. Na řece už takové vlny nejsou a začíná atrakce - nájezdy na břehy, otáčky o 360 stupňů apod.
Kolem je krásná krajina a akrobacie na člunech je zajímavá. Jízda trvá asi hodinu.
Pak jdeme na oběd do Pizza-Hut, kde si konečně dávám saláty. Asi v půl druhé odjíždíme do Wanaky. Cestou se stavujeme na mostě Kawarau, kde byl vůbec první Bungee jumping. Není moc vysoký, ale strmý most a pěkný kaňon tvoří atmosféru.
Ještě se stavujeme na vyhlídce kaňonu a jedeme dál, kolem muzea zlatokopů - malé domečky zařízené na praní štěrku, hromady přepraného štěrku, vše v malém kaňonu.
Do Wanaky přijíždíme asi v půl čtvrté. Ubytováváme se v kempu. Je velký, ale kuchyňka malá a míň vybavená, než jinde. Je zde ale opět klid, ne jako v Queenstownu. Stavíme stany a jedeme do Puzzling World - jakési muzeum hlavolamů aparadoxů. Je to silný zážitek, především šikmé stěny. Je zajímavé, jak je člověk fixován prostorově na kolmé stěny - tady mu přijde, že stojí šikmo, židle, po odpoutání, jakoby sjela do kopce, potácíme se a špatně držíme rovnováhu. Jsou tu také laserové obrázky, plastiky (negativní), které se za námi stále otáčí, spousta halvolamů a bludiště- to je docela oříšek, nejenom bludiště cest, ale i mosty. Necháváme v něm bráchu a jdeme nakoupit.
Po večeři se jdeme projít podél jezera - za jezerem zasněžené hory (Mt. Aspiring NP). Je zde krásně. Hrajeme karty.
Pátek, 29. prosince: Vstáváme po půl osmé a jedeme do Visit centra optat se na treky kolem. Vybíráme cestu na Aspiring Hut. Jedeme až skoro k parkovišti (asi padesát kilometrů od Wanaky), ale začíná pršet a je dost ošklivě zataženo, také předpověď není nejlepší a tak měníme plán a trek uděláme jinde. Vracíme se k Diamond Lake. Cestou se brodí potok. U Diamond Lake také prší. Na vyhlídce vaříme polévku k
obědu a dělá se hezky, jen fouká silný vítr. Pak jdeme na vrchol Roch mountain (775 m). Cestou jsou krásné výhledy na jezero. Hory jsou stále v mracích a asi tam prší.
Odtud jedeme až k západnímu pobřeží. Chtěli jsme spát u Maharory a udělat trek v lese. Ale tady také prší a tak jedeme dál. Ne, že bychom byli z cukru, ale po tolika propršených dnech a nocích v mokrých stanech, už nás nějaké větší výlety v dešti příliš nelákají. Je tu ale krásná bujná vegetace.
Přejíždíme Hoast Pass a za ním co? Prší a prší. Ale stráně jsou poseté vodopády. Nocujeme u jednoho odpočívadla, kde se dá kempovat (platí se v obálce), ale není tu žádné vybavení. Už je tu jeden cyklista a po chvíli zjišťujeme, že je to Čech, který tady byl na jazykovém kurzu, pak pracovat a teď jezdí na kole.
Prší, prší a ve chvilkách, kdy ne, vynášíme věci, stavíme stany a vaříme. Večer se slezeme do jednoho stanu, kde hrajeme karty a povídáme si. Ráno zjišťujeme, že stany i karimatky a spacáky jsou trochu navlhlé, bodejť by ne, když jsou po náma ohromné louže (jako všude kolem).
Sobota, 30. prosince: Vstáváme v osm hodin. Chvílemi přestává pršet, což využíváme k balení mokrých stanů. Po snídani jedeme dál krásným deštným lesem. Kolem jsou vodopády. Stavíme na Knight´s Point, krásném pobřeží se skálama a pak u Lake Paringa s krásnou okolní vegetací.
Další zastávka je u Foxova ledovce. Je zajímavé, že tento ledovec sestupuje až do 250 m n.m. (tedy velmi nízko) a dřív končil až v deštném lese. Jdeme se projít neutěšenou krajinou - ledovcem vymletým údolím. Ve středisku kupujeme šampaňské a víno a jedeme se ubytovat do Franz Josef Gl.
Už neprší a občas vysvitne i sluníčko.Postavíme stany a jedeme k jezeru Matheson. Je hezky a výhledy od jezera by byly asi úchvatné, kdyby nebyly v horách mraky. Ale i tak je to moc pěkná procházka pralesem. Houpeme se na lijáně.
Vracíme se asi o půl sedmé. Povečeříme hemenex. Kuchyňka je sice velká, ale kolem sedmé jdou všichni dělat večeři a tak je tu dost plno. Po večeři ještě vypereme a jdeme spát. Občas prší.
Neděle, 31. prosince: Vstáváme před osmou hodinou. Neprší, trochu vylézá sluníčko a okolní zasněžené hory. Snídáme a začíná pršet. Jediný ranní déšť nám promáčel stany.
Vyjíždíme v deset krásnou cestou (vodopády, výhledy do údolí) k ledovci Franz Joseph. Jdeme se projít až k čelu ledovce. Kolem poledne odjíždíme dál na sever.
Cestou se stavujeme v Ross na oběd a také na prohlídku zdejšího zlatokopeckého městečka, které zde prosperovalo ve druhé polovině devatenáctého století. Šachty, domek, hřbitov,... pak odjíždíme do Punakaiky - Pancake Rocks, nádherné palačinkovité
skály u moře, v kterých se tříští vlny. Je to zajímavé, skály vypadají skutečně jak lívance složené ve vrstvách na sobě. Hledáme tady ubytování, ale je plno. Jedeme dál asi 25 km do Charlestonu. Pobřeží je divoké a překrásné. Skály,
buš, hory na pobřeží, vlny. Občas prudká přeháňka. V Charlestonu je pro nás volný starší karavan. Sušíme stany a karimatky. Je skoro sedm hodin, tak jdeme připravit večeři do dobře zařízené a útulné kuchyňky. Večeře je slavnostní - řízek a brambory, k tomu víno a mámě předáváme dárek - dřevěný souvenir. Pak v karavanu víno, zpěv, karty, povídání, šampaňské. O půlnoci přípitek, hymna a máma už nám usíná. Jdeme spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama