Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Nový Zéland 2000/2001 - 7. Nový rok u královny Charlotty

19. července 2007 v 8:19 | Helena, Zdeněk |  cestování
Pondělí, 1. ledna 2001: První den nového tisíciletí, které jsme včera přivítali jako jedni z prvních na Zemi, o celých dvanáct hodin dříve, než naši známí v Čechách. Vstáváme po půl deváté. Po snídani odjíždíme směr Picton. Cestou občas silně prší, ale jinak je hezky. Stavili jsme se na zavěšeném mostě u Lyellu, který je nejdelší na Novém Zélandě, 146 m a visí ve výšce 21 m. Přejíždíme několik pohoří, odkud jsou krásné výhledy na vzdálené zasněžené hory. Čím víc se blížíme k Nelsonu, tím víc se krajina podobá našim horám.

Obědváme asi v půl třetí v parku u jezera. Vaříme na vařiči a je nám dobře. Po páté hodině přijíždíme do Havelocku. Nakupujeme jídlo na tři dny (předpokládáme treking) a sháníme informace.
Pak přejíždíme do Linewateru, kde je pěkný kemp. Stavíme stany a na zítra bereme karavan. V kempu získáme hodně informací a nabídku, že nás ráno odvezou autem na začátek trasy a pak to večer dojdeme po Queen´s Charlotte Track. Po večeři si odvoz zaplatíme a jdeme dřív spát.
Úterý, 2. ledna: Vstáváme v půl osmé. Svítí sluníčko a je hezky. Po snídani balíme stany a stěhujeme se do karavanu, kde budeme spát dnes. V půl desáté nás veze pán z recepce na TeMahia, odkud vede trek královny Charlotty k našemu kempu. Máma s tátou jdou ještě na druhý kopec na vyhlídku, my s bráchou zůstáváme na pláži. Když se naši vrací, začíná foukat studený vítr a zatahuje se.
Vydáváme se na cestu, odkud jsou krásné výhledy na fjordy a hory. Cesta vede lesem -stromové kapradiny, palmy, lijány, kapradiny,... Před půl pátou přicházíme k pláži. Máma se jde koupat, já si myju jen nohy (nechce se mi převlíkat do plavek, navíc je poněkud chladno). Pak už zbývají jen poslední čtyři kilometry po silnici a začíná pršet. V kempu jsme akorát. K večeři jsou nudle, bráchovi to moc nestačí. Ještě hrajeme karty, pijeme víno a čteme si.
Spát jdeme po desáté. Na další den jsme si rezervovali opět karavan. Je to tak lepší, v noci prší. Já s tátou spíme v předsíni. je zde chladněji a tak se ještě balíme do dek.
Středa, 3. ledna: Vstáváme až před devátou. Máma je po včerejšku trochu odřená, tak to dneska asi nebude moc náročné. Vyrážíme až v jedenáct. Cesta samé serpentýny. Do sedla se jede prašnou cestou. Zastavujeme, protože je mámě špatně od žaludku.
Nejprve se koupeme v zátoce. Pak jdeme asi hodinu a půl tam a pak zpátky. Cestou obědváme. Je krásný den, teplo a sluníčko. Krásné výhledy na fjordy. U auta, v sedle Kenepuru, jsme kolem páté. Cestou zpátky se koupeme v Sandy Bay. tady je písek a docela teplá voda. Je to příjemné. Do kempu přijíždíme v půl sedmé. Platíme, převlékáme se a jdeme na večeři do Havelocku na mušle. Máma pak objednává čtyři porce mušlí, každou s něčím jiným. Všem to moc chutná, jen mně to úplně nejede (a to jinak mořské plody můžu, jen asi, čeho je moc, toho je moc) a tak celou porci nezvládnu. Pak v kempu si ještě dáváme kafe, víno, hrajeme karty a povídáme si.
Čtvrtek, 4. ledna: Vstáváme ještě před osmou. Dnes máme přejet na Severní ostrov. Po deváté odjíždíme do Pictonu, měníme peníze, bereme benzín a házíme pohledy. Pak nakupujeme a obědváme fish´n´chips v parku u přístavu s nádherným výhledem. Čekáme na odjezd. V půl jedné už čekáme na nalodění. Na lodi hrajeme karty, podřimujeme, já se jdu trochu opálit ven.
Ve třičtvrtě na pět už vyjíždíme z přístavu na severním ostrově. Na Highway číslo jedna jsme se dostali dobře, ale asi po patnácti kilometrech zácpa a asi půl hodiny stojíme. To je pro naše plány špatné. Někteří opouští dálnici a po poli to otáčí. Pak jedem dalších 50 km pomalu.
V sedm večeříme na parkovišti a pak jedeme ještě asi 200 km do Hareny. Krajina cestou je zajímavá, louky a rokle mají v zapadajícím slunci velmi zajímavou barvu. Ještě před kempem je vidět "naše" hora (Mt. Egmont, kam se chystáme vylézt). Táta si zapsal: "Je to ojedinělá sopka, krásný kužel, který se důstojně tyčí na obzoru", nicméně já si moc dobře pamatuju, co za pocity ve mně ta ona sopka vzbuzovala, zvlášť při představě, že mě čeká výstup na ni. Stavíme stany ještě za světla. Je půl desáté, tak jdeme rychle spát. Zítra nás čeká náročný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama