Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Užívat si života, plnými doušky

31. srpna 2007 v 9:47 | Helena |  jen tak
... ale čeho?
Pitný režim je důležitý. Obecně je známo, že přes den se má vypít kolem 2 l tekutin - nejlépe čisté neperlivé vody. A 1-2 dl dobrého vína denně jsou zdraví prospěšné, zejména pro srdce. A tak je to i s vychutnáváním života. Žádné přeslazené limonády, litry kávy či alkoholu, ale spousta doušků čistých osvěžujících prožitků přiměřeně doplněných o hlubší niterné prožitky, ať radostné, ať vzrušující, ať smutné. To aby srdce zůstalo živé.

V článku Bertranda Russella "Has Religion Made Useful Contributions to Civilization", demagogicky útočícímu proti křesťanství (více viz diskuse k článku Evoluce a Bůh http://helenin.blog.cz/0704/evoluce-a-buh), jsem se mimo jiné dočetla, že křesťanství je špatné, protože jeho učení nevede ke spokojenému životu. To mě zarazilo. To, že pan Russell není křesťan, je mi známo. Ovšem zdá se, že zřejmě moc křesťanů nepoznal. Nezdá se mi, že by to byli nešťastní nebo nespokojení lidé. Zřejmě měl na mysli to, že některá Boží "přikázání" (nebo učení církve?, o tom tu ale mluvit nechci) se příčí "lidské přirozenosti", tudíž člověk, který se jimi bude řídit, nemůže být šťastný. Možná ještě doplním, co už jsem taky slyšela jako vážně míněný názor, že to chudák křesťan ani neví, jak je nešťastný.:-)
Tak kdo je vlastně šťastný? Je šťastnější člověk, který si denně dopřává prorostlou krkovičku, dort a večer tráví hodiny v hospodě nebo ten, kdo si během dne udělá dobrý salát a večer zajde na rybu a kvalitní víno? O víkendu vyrazí do přírody a přes týden si zahraje volejbal s kamarádama? Možná jsou šťastní oba. Ale za pár let?
Podobně já vnímám Boží návod pro žití. Je snad šťastný člověk, který lže, krade a beze studu se oddává opíjení se a nezřízenému sexu? A opravdu mu jeho "radost" ze života vydrží dlouho? Ale ono to ani nemusí být tak nápadné. Není výjimkou člověk, který se kvůli kariéře vzdá přátel nebo rodiny, rodina trávící dny před televizí a víkendy v nákupních centrech slibujících velikou zábavu, potkávání nových lidí, dobré jídlo (superslaný plátek ve sladké housce od pana Donalda nebo kuře z Kentucky). Ale co za pár let? Dá se udržet takové povrchní štěstí?
Ale spíš než o Bohu chci mluvit o užívání si života. Z čeho to užívání pramení? Nepijeme jen sladké limonády a nemáme z nich břichabol? Nevnímáme užívání života jako nekončící "pohodu" u televize, ve fastfoodech, v multikinech? Nebo snad pijeme spoustu kávy, a zaděláváme si na vředy a problémy se srdcem tím, že se zbytečně trápíme věcmi, které nemůžeme změnit nebo nejsou až tak vážné? A nebo si dopřáváme nadmíru alkoholu, ze kterého nám ztvrdne nitro tím, že užívání si života vidíme jako nekončící bezstarostný mejdan se stovkami krásných žen/mužů.
Zůstat svobodný, nevázat se, nestarat se o nic a CARPE DIEM za pačesy.
Užívat si života pro mě znamená všímat si maličkostí a mít z nich radost. Setkávat se s přáteli, jít se projít za krásného podzimního večera, zazpívat si, usmát se. A v malých douškách užívat i velké radosti a euforie, stejně tak jako napětí a stresu nebo žalu a trápení, abychom si tu radost pak mohli líp uvědomit a hlouběji prožít a naše srdce zůstalo zdravé.
Užijte si pěkný den.:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | 31. srpna 2007 v 13:17 | Reagovat

No, z toho textu mám trochu smíšené pocity. Vyloženě mě zaráží věta: Je snad šťastný člověk, který lže, krade a beze studu se oddává pití a sexu? "A to by se měl dobrý kresťan oddávat sexu se studem?" To je trochu tmářské ne?

Podotýkám, že nejsem promiskuitní, McDonald a KFC mě nezajímá, celý den v hypermarketu jsem nikdy nestrávila, malé kino vždycky preferuji před multikinem..... Nejsem ani křesťan, ani nekřesťan ... neřeším to, tak nějak jsem a vyznávám určité principy .... ale tak jednoduše jako ty "to nevidím"

A na lidi přežvykující v McDonaldu hamburgry nekoukám jako na nekřesťany, ani si nemyslím, že si prožívají nutně své hambrurgrové štěstí, někdo je tam poprvé, někdo tam chodí každý den, někdo jednou za rok ...

2 Daniela Daniela | 31. srpna 2007 v 13:31 | Reagovat

To Helena:

Myslim, ze to prilis resis, zivot a tak vsechno.

Ti co chodi do MC donalda, cely den travi v supermarketech nejsou az tak beztarostni jak na prvni pohled vypadaji.

Take maji sve problemy.

Ale jestli si ty stastna o tom docela pochybuji, protoze se zivotem prilis zabyvas a i kdyz na prvni pohled mas vsechno, co k stastnemu zivotu potrebujes, tak stastna nejsi.

Ale to je asi o psychice, nekdo je a vzycky bude vyrovnany a nekdo( at ma sebelepsi zivot) bude porad nestastny a nevyrovnany sam se sebou.

Neber to zle, to je jen muj nazor na tebe z tvych stranek.

3 Helena Helena | E-mail | 31. srpna 2007 v 13:43 | Reagovat

Moniko, koukám, že bych asi měla opravdu začít psát články na blog trochu serióznějším stylem, tzn. nejdřív ho napsat, pak několikrát přečíst a přepsat. Jenže to by jich tu asi moc nebylo a tak jsem ráda, že je tu od toho možnost diskuse.;-) Problém je asi v tom, že články píšu, jak mě napadají a hned publikuju. Mám pak v hlavě spoustu myšlenek a dané dohromady nemusí vyznít úplně srozumitelně. Tu větu o které píšeš poupravím, aby líp vystihla moje myšlenky. Co se sexu týče, měla jsem na mysli promiskuitní nebo cizoložný sex, za který by se křesťan stydět měl.;-)Sex jako takový, mezi lidmi, kteří se milují, v Bibli zakázaný není a křesťan by si ho měl užívat, stejně jako kdokoli jiný.:-)

Ale celý článek VŮBEC nemá být o křesťanech a nekřesťanech, to špatně vyznělo, ale o tom, co já vnímám jako radost ze života, která není povrchní a vydrží. Což vlastně shrnuju v posledním odstavci. K tomu mě včera inspirovala ta věta z citovaného článku B. Russella, tak jsem to chtěla navázat.;-)

Takže, abych to shrnula. Nejde v článku vůbec o tom, kdo je křesťan nebo není. Spíš jsem chtěla poukázat na to, že člověk, který si zdánlivě něco odpírá (dle mínění jedněch, nebo i většiny) nemusí vůbec strádat, ale být šťastný. A na to, že Boží "přikázání" nejsou o tom, že by Bůh upíral nějaké skvělé zábavy,ale spíš, že nám - jako třeba naši rodiče - pomáhá najít cestu životem. Co se McDonalda týče, měla to být spíš ironická poznámka na to, co nám jako úžasnou zábavu nabízí hypermarkety, reklamy,... Mně to přijde absurdní.

Takže ještě jednou, článek nemá být o posuzování křesťanství, vůbec ne o vychvalování křesťanů a činění rozdílů mezi lidmi, ale o tom, na čem lidi staví radost ze života a jak dlouho jim pravděpodobně vydrží. O tom lhaní, kradení a radosti z opíjení se a cizoložného sexu jsem nemluvila jako o konkrétních lidech, ale jako o tom, co je Bohem nedoporučeno, protože to nutně vede k vnitřnímu (nebo i fyzickému) rozkladu. A tím jsem chtěla poukázat na to, že Boží zákazy tu nejsou proto, aby si lidé nemohli užívat, ale proto, aby nás upozornily, co škodí tělu i duši a čeho je lepší se vyvarovat. Tak snad jsem to trochu dovysvětlila.

4 Helena Helena | E-mail | 31. srpna 2007 v 14:09 | Reagovat

Danielo,

to, že spoustu věcí (života a tak, jak píšeš) řeším, je fakt. Taky je fakt, že to bude povahou a další fakt je, že mě to baví. Jasně, že jsou situace, kdy bych radši měla povahu jinou, nic neřešila a tak se pak netrápila třeba drobnou lží, nicméně obecně je mi to asi opravdu vlastní a i daleko víc vycházím s lidmi, kteří se chovají zodpovědně. Kvůli tomu (a taky horku) bych nejspíš nemohla žít třeba v Itálii, kde mě jejich pohoda a neřešení toho, že přijedou na letiště člověka vyzvednout o dvě hodiny později, dokáže spíš vytočit, než dostat taky do pohody.:-)

Nicméně navážu na článek tím, že si nemyslím, že řešení života se nutně musí vylučovat se štěstím. Co se mě týče, nemyslím si, že jsem nějaký nešťastný člověk. Je pravda, že - asi jako většina lidí - neskáču vždycky radostí do nebe, někdy mám smutnější období, ale beru to tak, že to k životu patří. Osobně si myslím, že života si dovedu užívat a baví mě.

A ještě k lidem, kteří tráví víkendy v hypermarketech. Samozřejmě si nemyslím, že by byli bezstarostní, ani na mě tak nepůsobí a ani jsem to do článku nepsala. Stejně tak, jako si to nemyslím o lidech, kteří kariéře obětují svůj soukromý život.

5 Helena Helena | E-mail | 31. srpna 2007 v 15:44 | Reagovat

Jinak, Moniko, myslím si, že se nedá říct, že někdo není křesťan ani nekřesťan. Ono, být křesťan je celkem jasně definovaný tím, že člověk především věří v Boha a Krista, jako Božího syna a "Spasitele" (uvozovkama myslím, že je to blíž specifikovaný, ne, že by to bylo jinak...). Samozřejmě je toho trochu víc, nicméně pokud tomuhle někdo nevěří, je nekřesťan. Na čemž není nic špatnýho. Jen, je to otázka víry, ne toho, jak člověk žije nebo tak.

6 Monika Monika | 31. srpna 2007 v 17:50 | Reagovat

Myslela jsem tím, že se nepotřebuju zařazovat a vymezovat, cítím se prostě jako já (Čtvrtníček třeba, se cítí nejvíc po intenzivním fotbálku :-). Jistě je tam nějaký jemný vliv různých náboženství (aniž bych je znala a studovala do hloubky) ... a navíc to byl takový slovní obrat něco jako bylo-nebylo.

7 Monika Monika | 31. srpna 2007 v 18:05 | Reagovat

Ještě cituji tvé zamyšlení:

"Tak kdo je vlastně šťastný? Je šťastnější člověk, který si denně dopřává prorostlou krkovičku, dort a večer tráví hodiny v hospodě nebo ten, kdo si během dne udělá dobrý salát a večer zajde na rybu a kvalitní víno? O víkendu vyrazí do přírody a přes týden si zahraje volejbal s kamarádama? Možná jsou šťastní oba. Ale za pár let?"

S tímhle nemůžu souhlasit, je to relativní, má to tisíc odstínů. Podle mého názoru máš sklony k přílišnému generalizování (mmch. například v celkem velké části severní Itálie je podobné podnebí jako u nás a ne všichni Italové jsou nezodpovědní a nedochvilní).

Nevidím přímou souvislost mezi kvalitním vínem a dlouhodobým štěstím (tím "kvalitním" štěstím) - toho se může chytnout leda tak reklamní agent :-)

Ano, možná jsou TEĎ šťastní oba. Možná ale, že ten s rybkou a dobrým salátem je frustrovaný a nešťastný a ten s krkovičkou ve velký pohodě ... nebo naopak .... nebo jsou na tom stejně dobře nebo stejně špatně ...

A ZA DESET LET .. taky tisíc variant.

Z hlediska zdravé výživy je to celkem jasné, z hlediska štěstí nechápu úplně přímé souvislosti.

8 Martin Martin | 31. srpna 2007 v 21:03 | Reagovat

Souhlasim s Danielou, ze je to spise veci psychiky a povahy. Jasou lidi, ktere vidim stastne porad a lidi kteri nejsou stastni nikdy. Nemusi mit ani prilis odlisny zivot, ale proste bud taci jsou nebo je to jejich image.

Ja osobne jsem stastny predevsim, kdyz me netrapi nic, co neumim vyresit a zaroven trapi neco, co umim vyresit a hodlam vyresit. Zivot bez vyzvy pro me neni zivot.

9 Helena Helena | E-mail | 3. září 2007 v 9:07 | Reagovat

Koukám, že jste můj článek vzali o něco (nebo spíš o hodně) vážnějš, než byl psaný. Což ale vůbec nevadí (diskuse je zajímavá), snad jen v tom, že mě chytáte za slovo a trochu vidíte souvislosti jinde, než jsou.;-)

Takže ještě jednou. K napsání článku mě inspiroval článek B. Russella, kde poukazuje na to, že křesťanství lidstvu nepřináší nic moc dobrého, ba snad i naopak. Jeden z jeho argumentů byl ten, že křesťanské učení je v rozporu se spokojeným a šťastným životem člověka. (Tady mě prosím za slovo nechytejte, přesnou formulaci si teď nepamatuju.) A to proto, že si zdánlivě křesťané "musí" určité "radosti a slasti" odepřít. Proto jsem jako paralelu k tomu uvedla člověka dopřávajícího si krkovičku, v jehož očích může člověk o salátu a víně (kvalitní jsem uvedla, protože "dobré víno" mi příliš evokuje reklamní "voní hezky" a zrovna u vína je kvalita a chuť v celkem přímé úměrnosti, zároveň i s cenou :-D) strádat a mít smutný život. A tak i zbytek je o tom, že člověk, který si zdánlivě něco odpírá, nemusí být nutně nešťastný a, co já si opravdu myslím,z dlouhodobého hlediska to opravdu MŮŽE být naopak (krkovičkou si člověk zadělává nejen na slušné bříško, ale i na potíže s trávicím ústrojím). Navíc, v tomhle fyzickém příkladu mělo právě zdraví být paralelou ke štěstí v duševní oblasti (čím krmíme tělo, odplácí nám zdravím, čím krmíme duši, odplácí nám štěstím, radostí, spokojeností). Tudíž s p. Russellem v tomto ohledu nesouhlasím.

Martine, taky souhlasím s tím, že je to věc psychiky, ale taky věc toho, jak ten člověk dokáže svět vnímat, z čeho se dokáže radovat a na jakých "věcech" mu záleží. A co se výzev týče, s tím naprosto souhlasím.

Moniko, ještě vlastně jedna věc, nevidím nic špatného na tom, když se člověk někam zařadí. Ať už mezi křesťany, nebo třeba vegetariány. Pokud něčemu věří, vnímám to naopak jako jakési "převzetí zodpovědnosti".

10 Monika Monika | 3. září 2007 v 9:16 | Reagovat

Heleno,

souhlasím, teké nevidím nic špatného na tom, když se člověk někem zařadí. Ale ani nic dobrého. Vidím to neutrálně. Ne jako "převzetí odpovědnosti". To už spíš, někdy, v extrémějších případech, jako známku slabosti.

11 Monika Monika | 3. září 2007 v 9:19 | Reagovat

... a hlavně manipulatelnosti. A to tím víc, čím člověk to zařazení někam (ať už mezi křesťany nebo vegetariány :-)) delklaruje.

Ale ještě jednou zdůrazňuji "někdy".

12 Monika Monika | 3. září 2007 v 9:20 | Reagovat

omlouvám se za překlep: správně je MANIPULOVATELNOSTI :-)

13 Helena Helena | E-mail | 3. září 2007 v 9:40 | Reagovat

Moniko, je pravda, že je velmi rozšířený názor, že "křesťanství je berlička" a vidím, že o té slabosti mluvíš i Ty. Nevím, z čeho takový názor pramení, proto prosím o bližší vysvětlení, abych mohla reagovat. Stejně tak nevím, jakou má souvislost prohlašování se křesťanem s manipulovatelností (chápu správně, že si myslíš, že čím víc o sobě člověk říká, že je třeba vegetarián, tím víc je manipulovatelný?).

14 Monika Monika | 3. září 2007 v 9:52 | Reagovat

Ne, myslím to velice jednoduše a nemluvím konkrétně o křesťanství ale o zařazování se OBECNĚ někam(ať už je řeč o křesťanství, vegetariánství, punkerství ....)

Jinak s tou manipulovatelností: ne, myslím to jinak. Často to funguje, v mých očích, že čím je člověk manipulovatelnější, tím má větší tendence přimykat se k nějaké skupině lidí, vyznávající nebo praktikující něco, a vymezovat se vůči jinak smýšlejícím atd ...

15 Martin Martin | 3. září 2007 v 15:13 | Reagovat

Ta manipulovatelnost je velmi zajimave tema. A vicemene souhlasim s Monikou. Avsak prestoze nejsem krestan, vegetarian, hare krisna, skinhead ani aktivista, urcite manipulovan jsem.

Monika to podle me tou posledni vetou vystihla velmi dobre, i kdyz v pripade viry bych to rekl jinak. Vira je veci kazdeho cloveka samotneho od jiste rozumove vyspelosti (bud byl ateistou a da se na viru, nebo byl verici a viru ztrati, ci zmeni). Mozna je vstup do nabozenstvi veci miry manipulovatelnosti, mozna je to veci jinych okolnosti (deprese, zvedavost,...), ale nemyslim si, ze clovek vstupem do nabozenstvi rika, ze jde snadneji zmanipulovat. Co si ale myslim je to, ze clovek ktery zacne podstupovat ritualy a prijimat ideologii te ktere instituce (at uz je to nabozenstvi, politicka ideologie nebo ja nevim treba heavy metal), stava se snadneji zmanipulovatelny.

Ja jsem manipulovan rodicemi, reklamou, medii, filmy, skolou, vladou, kamarady... Neco si uvedomuji, ale spousty veci urcite ne. Je to jakysi determinismus.

Virou se manipuluji lide ale nejsnadneji. Vemte si vsechny sekty (ja vim, ze sekta neni nabozenstvi, protoze nabozenstvi se oficialne snazi o rozvoj osobnosti, zatimco sekta se ho snazi podrobi a blablabla). Nebo kamikaze, terorismus. To sice nejsou krestani, ale taky jsou vedeni virou. Ja vim, ze pro krestany je to, co napisu nesmysl, ale zkuste si predstavit, ze cele krestanstvi je jeden velky vymysl... kolik milionu lidi bylo dokonale zanipulovano? Kolik lidi by tak obetovalo sve zivoty nicemu?? Z tohoto pohledu je nabozenstvi nejsilnejsi manipulacni nastroj (a podle me se taky hojne vyuziva po celem svete).

Myslim, ze clovek v drtive vetsine pripadu potrebuje a chce byt manipulovan aniz by o tom vedel.

16 fijalka fijalka | Web | 3. září 2007 v 16:03 | Reagovat

Souhlasim s Monikou a citim se jako já:) Diky za tema.

A na tohle mi ted padnul zrak:

Albert Einstein: "Život můžeš žít jenom dvěma způsoby. Buď jakoby nic nebylo zázrak, nebo jakoby všechno bylo zázrak."

17 Helena Helena | E-mail | 4. září 2007 v 9:10 | Reagovat

Moniko, souhlasím v tomhle s Martinem, že víra je o něčem jiném, než třeba punkerství nebo vegetariánství. Není to přimykání se ke skupině lidí a jejich názoru (vegetariánství, myslím, také ne, ve většině případů), ale k Bohu. Není to o názoru, ale o víře a k tomu vedou jiné pohnutky. Navíc, třeba já osobně, jsem většinu svého života jako křesťan prožila sama, bez nějaké skupiny, takže takhle úplně to nevnímám. Navíc daleko větší vazby mám s přáteli a rodinou, kteří jsou povětšinou nevěřící (ne všichni). A cítím se také jako já :-), v tom křesťanství nebrání.

Fijalko, pěkný citát. Něco na něm bude.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama