Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Turecko 2007 - 1. Istanbul - Sultanahmet

10. října 2007 v 23:01 | Helena, Honza |  cestování
Sobota, 8. září: Vstáváme v půl páté. Rychle snídáme a vyrážíme na letiště. V letadlech do Mnichova a následně do Istanbulu dostáváme druhou a třetí snídani. Vydatně najezení přistáváme ve dvanáct hodin místního času (je zde o hodinu víc než u nás) na Atatürkově letišti. Tady si obstaráváme místní peníze (turecké nové liry) a pak i letenku na úterý do Trabzonu, pro kterou jsme se rozhodli při představě čtyřiadvacetihodinového cestování autobusem.

Překvapivě čistým a moderním metrem se vydáváme do centra. Na Zeytinburnu přestupujeme na tramvaj, která nás veze na Sultanahmet, náměstí, kterému
dominují Modrá mešita a Hagia Sophia. Tady se vydáváme hledat uytování. Předem jsme si sice rezervovali dvoulůžkový pokoj v jednom hostelu. Rezervaci potvrdili, ale na poslední chvíli nakonec napsali, že mají jen noclehárnu. Dospívám k názoru, že nemá smysl si v Istnabulu předem nic rezervovat. Loni jsme tady dopadli podobně, s tím rozdílem, že naši rezervaci pár dní před odletem zrušili úplně, že mají plno.
Po chvíli marného hledání dvoulůžkového pokoje za přijatelnou cenu se ubytováváme v Orient hostelu v noclehárně, s příslibem ložnice na příští dvě noci. Hned se převlékáme a vyrážíme do města. Po tradičních köfte (jakési karbanátky) k obědu se vydáváme k Modré mešitě. Dostali jsme se ale pouze na nádvoří, protože uvnitř právě probíhala modlitba. Tak jsme zamířili k Bazilikové cisterně. Vysoký klenutý prostor vodní nádrže ze šestého století je nesen třistatřicetišesti sloupy, přes osm metrů vysokými. Když si člověk odmyslí davy turistů (tady jsem uplatnila svoji léty rozvinutou představivost), pojme ho tajemná atmosféra umocněná klasickou hudbou, osvětlením sloupů, kapající vodou a tím, jak cesta směřuje ke dvěma hlavám Medúzy, coby patám sloupů. Medúza nakonec překoná všechny představy, které si člověk cestou vytvoří.
Dál míříme ke chrámu Boží moudrosti (Hagia Sophia, turecky Ayasofya), o kterém Honza říká, že je to "pěkný kydanec" a raději se kochá pohledem na protější načechranou Modrou mešitu. Mně se chrám moc líbí, nicméně musím uznat, že opěrné pilíře, dostavěné později, celkový dojem trochu kazí. Byzantský kostel Hagia Sophia pochází z první poloviny šestého století, z doby vlády císaře Justiniána I. a byl postaven na místě dvou starších kostelů. V patnáctém století, po dobytí Cařihradu, ji nechal
Mehmed II. Dobyvatel přestavět na mešitu. Zvenčí se postupně objevily čtyři minarety a uvnitř mihráb (výklenek ve zdi směřující k Mekce), minbar (kazatelna), ohromné štíty se jmény Alláha, Mohameda a prvních čtyř chalífů, sultánovo lože a knihovna. Mozaiky byly překryty omítkou s ornamentální výzdobou. Dnes však už můžeme částečně zachovalé mozaiky (z nichž nejznámější je asi
Deesis ze třináctého století, která zobrazuje Ježíše s Marií a Janem křtitelem) opět obdivovat. Díky tehdejšímu prezidentovi Atatürkovi slouží chrám od roku 1934 jako muzeum.
Až při vstupu do chrámu si člověk cele uvědomí majestátnost obrovské kupole, zobrazující nebe, která má rozpětí 33 m a je posazená ve výšce 55 m. Nad oltářem je zlatá mozaika Marie a andělů. Ve spodní části kupole je čtyřicet oken, které protor osvěcují. Stěny jsou obloženy různobarevnými mramorovými deskami. Procházíme budovou, která byla více jak tisíc let největším křesťanským
chrámem a vychutnáváme atmosféru, kterou kazí jen lešení a všudypřítomní turisté. Ale to my jsme taky a taky někomu můžeme kazit dojem z chrámu, proto netřeba se tím rozptylovat a kalit mysl.
Od chrámu se vydáváme procházkou po nábřeží k Bukuleonskému paláci byzantských císařů, ze kterého zbyly už jen trosky. Pokračujeme dál někam na večeři.
Objevili jsme příjemné místo v jedné z klidných uliček a dali si vynikající musaku a türlü (zapečená zelenina). Dáváme si čaj a na další jsme zvaní (čaj ale stojí jednou tolik, co jinde, takže už mají zřejmě pozvání započítané v ceně). Spokojení a notně již unavení se vracíme do hostelu a upadáme do hlubokého spánku, někteří plně oblečení.:-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | 11. října 2007 v 8:36 | Reagovat

Jelikož stoupá poptávka po povídání z cesty, uveřejnila jsem první článek ještě bez celkové mapky s trasou. Připojím ji k některému z dalších článků. Ale už tu alespoň mám svoje vlastní fotky.;-) Učím se s novým foťákem, co jsem dostala k narozeninám. Ale vlastně se tak vůbec učím fotit, protože tuto činnost jsem naposledy provozovala před více jak deseti lety.:-) Tak třeba to příště bude lepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama