Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Turecko 2007 - 3. Istanbul - Topkapi

17. října 2007 v 23:14 | Helena, Honza |  cestování
Pondělí, 10. září: Ráno vstáváme v půl desáté. Dnes nikam nespěcháme. Po snídani vyrážíme k Modré mešitě (Sultan Ahmet Camii). Tu nechal začátkem sedmnáctého století postavit sultán Ahmed I., po kterém je pojmenováno i náměstí Sultanahmet. Mešita má šest minaretů, což bylo považováno za troufalost, protože do té doby měla šest minaretů jen mešita al-Haram v Mekce. Té mešitě pak musel nechat sultán postavit sedmý minaret.

Vnitřní prostor Modré mešity je opravdu impozantní.
Obrovská kupole je nesená mohutnými sloupy. Vnitřní výzdoba je v dolní části tvořena překrásnými, do modra laděnými, iznickými dlaždičkami, podle kterých dostala své jméno.Sedíme na červeném koberci a kocháme se pohledem na vyhrazenou část mešity, kam nesmějí turisté.
Dál směřujeme k Hippodromu, bývalému závodišti koňských vozů. Dominantami jsou egyptský obelisk, starý tři a půl tisíce let a sloup Konstantina VII. Porfyrogenneta. Zajímavé je i torzo delfského bronzového Hadího sloupu z roku 479 př. Kr., jemuž ale hadí hlavy urazil v osmnáctém století opilý polský šlechtic.
Dál pak pokračujeme k Serailovému mysu, k paláci Topkapi. Ten založil v polovině patnáctého století Mehmed II. Dobyvatel a jeho podoba se dál měnila až do té dnešní. Jako sultánský palác sloužil Topkapi až do vlády Abdülmecida I., který nechal vybudovat palác Dolmabahçe, kam přenesl své sídlo.
Dnes je tu muzeum.
Bránu na první nádvoří střeží vojáci se samopaly. Procházíme parkem, kde si kupujeme lístky a dál známou branou s věžemi na druhé nádvoří. Nejprve míříme ke
kuchyním, kde jsou vystavené nádoby, vařečky, hrnce, pánve,.... V ostatních síních jsou zajímavé hlavně šperky a zdobené předměty pokladu paláce nebo zbraně a výstroj osmanských válečníků a sultánů. Bohužel, asi nejzajímavější síň
"Mohamedova pláště" je zrovna v rekonstrukci a tak si nemůžeme prohlédnout ani plášť ani klíče od Ka´aby a další islámské posvátné předměty. Loni jsme tuto síň navštívili s našima a byl to asi nejzajímavější zážitek z celého paláce.
V areálu si ještě prohlížíme sultánův trůnní sál, knihovnu Ahmeda III. a krásný Díván se zamřížovaným oknem uvnitř, kterým mohl sultán pozorovat vezíry státní rady. Procházíme dál Bránou blaženosti, před kterou se odehrávaly oficiální ceremonie.
Pizzou za dvacet lir v místní restauraci jsme bez dlouhého přemýšlení pohrdli a jíme ze svých zásob simit (sezamové kulaté pečivo tvaru "bagel") a jakýsi vdolek. Občerstveni se vydáváme k - dle mého názoru - nejkrásnějšímu místu paláce, harému.
Chodby a místnosti jsou vykládané krásnými dlaždičkami a celé místo působí příjemným dojmem. Kdybych předtím nečetla knihu Harém (o Roxelaně = Hasseki Hürrem, která se úskoky stala až manželkou sultána Süleymana a pro svůj prospěch neváhala dokonce ani zabít Süleymanovaprvorozeného syna Mustafu, který se narodil jeho první kadin) a nevěděla, co se v těchto místnostech odehrávalo za smutek, nudu, soupeření, touhu po tom, stát se gözde (sultánovou favoritkou), přišel by mi harém v Topkapi jako celkem příjemné místo k žití.:-) Pokud se do harému chystáte a jste trochu otrlejší povahy, knihu Harém od Colina Falconera doporučuji.
Já ji sice četla hned po jedné z nejkrásnějších knih pod sluncem ;-) (podle mě), Feuchtwangerově Židovce z Toleda, takže mě až tak neuchvátila, ale je myslím dobrá k získání přehledu co je to kadin, validé, bostanči paša,... jak se v harému žilo a jak žil sultán Süleyman s Roxelanou.
Pak už se vydáváme procházkou hledat místo na jídlo. Cestou si Honza dává jehněčí kebab v chlebu a pak v restauraci güveç a jehněčí şiş kebab (špíz). U čaje ještě sedíme, čteme, píšeme zážitky. Dál se vydáváme malebnou starou uličkou Soğük ceşme sokaği s opravenými starými domky.
Na hostelu si bereme knížky a jdeme posedět na střechu, kde je restaurace. Dávám si ještě řecký salát a Honza manti (masové taštičky s jogurtem), čteme, píšeme, plánujeme a kocháme se výhledem na moře,osvětlenou Modrou mešitu a Hagii Sophii. Spát jdeme v deset, protože ráno musíme vstávat ve čtyři, abychom stihli let do Trabzonu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 14. května 2014 v 23:42 | Reagovat

Nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama