Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Turecko 2007 - 5. Trek na Kačkaru

12. listopadu 2007 v 12:59 |  cestování
Středa, 12. září: Ráno snídáme pečivo a čaj opět v parku na náměstí a pak se vydáváme na otogar (= autobusové nádraží). Tam si kupujeme lístek do Pazaru, odkud pojedeme do hor. Za čtvrt hodiny už vyrážíme cestou podél černomořského pobřeží, jehož vody ke koupání příliš nelákají (nejen svou polohou u silnice). Přesto nějaké vášnivé plážisty vidíme. Z Pazaru pokračujeme dolmuşem do horské vesnice Ayder. Do odjezdu dolmuşe máme necelou půl hodinu na to nabrat benzín do vařiče a nakoupit jídlo na trek. Rychle vybíráme bulgur, polévky, sýry, sušenky a bábovky.

V Ayderu se ubytováváme v krásném čistém pansyonu Zilver Aşhap. Trochu to tu připomíná alpské vesničky. Jdeme se projít, nakupujeme jablíčka, rajčata a čokoládu na trek a zjišťujeme odjezdy dolmuşů do Kavrunu, odkud chceme zítra vyrazit do hor. Na večeři jdeme do pěkné restaurace. V názvu má sice "turistik", nicméně anglicky tu moc neumí, menu je také jen turecky, nicméně především dobu trvá, než se někdo odváží k nám s těmi lístky přijít.Nakonec se neohrožený mladík odhodlává a tak si objednáváme balik (=čerstvého pstruha), salát a muhlamu (něco jako kuymak, tedy sýrove fondue). Po dobré večeři jdeme spát a psychicky se připravujeme (alespoň já) na cestu.
Čtvrtek, 13. září:Vstáváme v sedm hodin a balíme batohy na trek. Malé batůžky s nepotřebnými věcmi necháváme v penzionu. Snídáme výbornou tureckou snídani - černé olivy, zeleninu, vejce, sýr a marmeládu. S hůlkama v rukou se vydáváme na dolmuş v devět hodin. Honza ještě kupuje dva chleby a vodu. Cestou do Kvrunu tancuje dolmuş nad propastmi přilehlého údolí po cestě, kde by to bylo o strach i terénním autem.
Posledních šest kilometrů nám trvalo asi půl hodiny. Zpátky už si k oknu nesednu.;-).Vyšplhali jsme se do KAvrunu, který leží ve 2100 m n. m. Tady Honza zjišťuje cestu a vybírá tu kratší (= samozřejmě podstatně náročnější, ale to jsme ještě nevěděli o kolik). Plánujeme, že ještě dnes přespíme v base campu pod horou Kačkar.Vydáváme se na cestu podle jakéhosi plánku, který se mapě podobá jen velice vzdáleně a rafinovaně zamlžuje určité skutečnosti. Opravdovou mapu této oblasti je těžké sehnat (existují jakési ruské vojenské), nám se to nepodařilo, tak si budeme muset vystačit s tímto náčrtkem.
Nejdřív vede cesta příjemně údolím po krásné louce porostlé krokusy a hořci. Pokračuje pak však strmě k jezeru (tedy spíš se zdá, že tudy už cesta nepokračuje, nebo se nám ji podařilo ztratit). Tam si dáváme oběd a už znatelně pomaleji pokračujeme dál. Cestu jsme definitivně ztratili, tak se škrábeme přímo nahoru do sedla strmým srázem. Traverzujeme jak se dá, ale jde to čím dál tím hůř.
Pod sedlem narážíme na cestu a pokračujeme již pohodlněji po ní. Jsem ale už dost vyčerpaná. Za sedlem si trochu oddechnu cestou dolu a po rovině, nicméně představa, že budu muset zdolat ještě nejméně jedno sedlo, mě zmáhá. Za chvíli ale potkáváme izraelský pár, mé zachránce. Ti uvádějí na pravou míru, co je v plánku skryté.Do base campu to prý dnes jen těžko můžeme stihnout a radí nám pěkné místo na přespání kousek za dalším sedlem. Výstup do sedla je tak už radostnější a kousek za ním, na travnatém místečku, stavíme stan. Vaříme si bulgur s rajčatovou polévkou. Není nám nejlíp. Možná je to tou výškou (kolem 3000 m n. m.) a noc také není nejlepší. Nemůžu usnout.Obdivujeme překrásné hvězdy. Je jich hrozná spousta a jsou vidět i jejich barvy. Široko daleko žádná civilizace, žádné jiné světlo, jen rozzářená obloha. Znovu uléháme. V tom slyšíme záhadný temný dusot. Chvíli váháme a pak se Honza dívá ven (s nožem v ruce). Nic není vidět. Usínáme lehkým spánkem, ze kterého nás budí asi v jednáct hodin déšť a silný vítr. Po chvíli zjišťujeme, že máme ve stanu mokro a Honza, ač je mu zle, jde napnout tropiko. Nemůžu usnout. Pozoruji skrz stan vzdálené blesky. Nakonec usínám asi ve dvě hodiny poté, co jsme zapomněli zavřít stan a dalo se tam dobře dýchat.
Pátek, 14. září: Včera začal všem muslimům ramadán. Nepříjemné důsledky tohoto svátku hladovění však pocítíme až za několik dní.
Probouzíme se v osm hodin, ale zjišťujeme, že stále prší a je mlha, tak si ještě dopřáváme spánku, protože v tomhle počasí bychom bez mapy daleko nedošli a nebo právě došli příliš daleko ;-).
Po dvou hodinách se vyjasňuje, tak vstáváme. Je nám oběma špatně. Po snídani (asi v půl dvanácté) vyrážíme směr tábořiště Dilenber Düzü (base camp Mt. Kačkaru).
Opět jsme ztratili cestu a vydáváme se po kamenech přes menší sedlo. K našemu překvapení se na obzoru objevuje další, daleko vyšší sedlo. Na něj vede strmá cesta po suti. Zjišťujeme, že sedlo lze obejít a po krátkém váhání se rozhodujeme neplýtvat silami a jít okolo. Děláme dobře, neboť ze sedla vede cesta zpět do našeho údolí. Nechápeme, proč vede cesta tak zbytečně krkolomně. Další sedlo však už musíme překonat. Není mi dobře, cesta je strmá a podkluzuje. Je to pro mě asi nejtěžší část cesty (navíc mě ze zadu popohání povzbudivý hlas, že tu umřeme ;-)). Množství sedel nás překvapuje. Na našem plánku jsou od včerejšího jezera jen dvě. Postupujeme strmě přímo nahoru po jemné suti. Zapírám se o hůlky, abych neskouzla a postupuji po deseti krocích (Honzova metoda z lyží). Ze sedla opět scházíme prudce dolu a poté táhlým kopcem stoupáme k jezeru Nameless lake. Na oběd prý není kdy, tak polknu slinu a pokračujeme dál opět do kopce po kamenech (ztrácíme cestu, ale ne směr) k průsmyku nad úchvatným jezerem Deniz Gölü.
Ze sedla nad jezerem traverzujeme relativně exponovaným terénem po kamenech k malému tábořišti u jezera, kde potkáváme tři mladé Izraelce, kteří se dnes neúspěšně pokusili zdolat vrchol Kačkaru. Začíná nám být jasné, že výstup na Kačkar budeme muset z časových důvodů vypustit.
Od jezera následuje prudký sestup dolů do base campu, který je položený v klínu mohutných skal u potoka. Potkáváme tu dva Izraelce "Elize" a "Onura" (nebylo jim jejich jména téměř vůbec rozumět, nicméně tyto dvě jména jsme si z toho pro nás vyvodili ;-)). Po večeři (bulgur s polévkou) s nimi pijeme čaj a povídáme.Je už ale opravdu velká zima i ve všem oblečení včetně čepice a rukavic a tak jdeme spát. Krátce po ulehnutí je mi jasné, že dnešní noc bude poněkud chladnější a beru si batohy na mojí stranu, ke vchodu. Na sobě mám téměř všechno oblečení, přesto se několikrát budím zimou. Jinak se mi ale spí dobře a oběma už nám je dnes líp.
Sobota, 15. září: Ráno vstáváme v sedm. Vše kolem, včetně našeho stanu a tropika i zevnitř je pokryto jinovatkou.Louka s bílými, ještě zavřenými, krokusy vypadá pohádkově. Slunce ale rychle přebírá vládu, louka se začíná opět zelenat a my shazujeme čepice, rukavice a fleecky. Po domluvě s "Elizem" a "Onurem" se společně vydáváme příjemnou cestou údolím dolu, do Olgunlaru.
Cestou procházíme pasteveckou osadou tvořenou kamennými domky. V Olgunlaru si dáváme oběd (výbornou šakšuku = omeleta se sýrem a rajčaty a pstruha). Izraelci tu zůstávají a my pokračujeme stejně příjemnou cestou údolím nahoru.Procházíme před nedávnem opuštěnou letní pasteveckou osadou a dál svačíme jablíčka na kamenech u řeky.Počasí nám opravdu přeje a vůbec se jde lehce, zvlášť v kontrastu s minulými dvěma dny. Na louce kousek před tábořištěm opět ztrácíme cestu a vydáváme se svahem nahoru do sedla.Po chvíli zjišťujeme, že místo k přespání je na rovince pod námi, ale nechce se nám ztrácet nabyté výškové metry a tak nakonec stavíme stan na jediném jakžtakž rovném (alespoň na první pohled se nám to trochu rovné zdálo ;-)) místečku.Voda je sice daleko, ale Honza pro ni došel. Vaříme opět bulgur s polévkou a sýrem, ale už ho nemůžeme dojíst.
Na dobrou noc se bavíme vytištěným deníčkem českých trekařů, kteří šli naKačkar touto stranou (která nám přijde opravdu, v porovnání s tím, co jsme zažili předchozí dny na strane druhé, jako procházka růžovým sadem) asi tři dny do base campu. Popisují to velice dramaticky a odhadujeme, jak by asi popsali stranu druhou.:-).
V noci je sice zima, ale už ne tak velká. Zato ale zjišťujeme, že místo, na kterém jsme si stan postavili, není zdaleka tak rovné, jak se nám zdálo.Ležím obtočená kolem batohu s nohama na něm. když se ze spaní omylem otočím směrem k Honzovi, jeho sjíždějící tělo okamžitě ucpává dýchací otvor v mém spacáku.:-) Ale uklidňuji se tím, že už je to poslední noc v horách a zítra už mě čeká teplá sprcha a postel.
Neděle, 16. září: Vstáváme dřív, v půl sedmé, abychom měli rezervu na cestu doKavrunu a dostali se ještě dnes do Ayderu. Po příjemné snídani na rozkvetlé louce s výhledem na okolní hory se vydáváme po cestě nahoru do vysokého sedla. Po tak dobré cestě jde všechno snáz a tak jsme celkem brzy nahoře. Pak scházíme k jezeru a u říčky svačíme čokoládu.
Ještě nás čeká jedno menší sedlo k jezeru Büyük a pak už cesta dolu do Kavrunu příjemně po louce. Cestou si zpíváme. Do Kavrunu přicházíme v jednu hodinu a počasí se závratně mění. V horách jsou mraky a i tady padá mlha. Děkujeme Bohu za tak nádherné počasí, které nás provázelo.Obědváme muhlamu a omeletu a čekáme na dolmuş do Ayderu. Pijeme čaj. Asi ve tři přijíždí dolmuş, nicméně řidič říká, že pojede za hodinu. jde dovnitř, pohádá se s několika lidmi a uléhá ke spánku. Vyrozumíme, že je to nejspíš kvůli ramadánu. Nakonec dává ve čtyři hodiny klíčky jinému člověku a ten nás za mírného deště veze zpátky do Ayderu. Vracíme se do Zilver Aşhap pansyonu, dáváme si teplou sprchu a odpočíváme. Pak jdeme na dobrou večeři, kde potkáváme "Elize" a "Onura" a pak na čaj do internetové kavárny a následně do vytoužené postele. Spí se nám náramně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | 12. listopadu 2007 v 13:02 | Reagovat

Tak tenhle článek jsem si syslila poměrně dlouho a nakonec se ho přecijen rozhodla zveřejnit neúplný. Tedy, ne se všemi fotkami. Podle popisu je asi jasné, že jsem, zvlášť ten druhý den, neměla příliš myšlenky ani čas na focení. Takže fotky jezer a nějaké další od Honzy přidám nakonec asi až o víkendu. Povídání je ale kompletní, snad ne příliš vyčerpávající.;-)

2 fijalka fijalka | Web | 12. listopadu 2007 v 14:21 | Reagovat

sysliku, ty kyticky sou moc hezky obrazky. seš ohromnej horal. teda horalka.

3 Helena Helena | E-mail | 12. listopadu 2007 v 14:30 | Reagovat

Dík. Ovšem ohromnej horal/ka by to právě popsal/a trošku jinak.;-) První dva dny, jako skvělej zážitek, spousta výbornýho lezení do sedel, no a ty druhý dva dny jako neskutečnou nudu v podání táhlých údolí a stoupání po dálnici.:-)

Kytky tam byly fakt přenádherný. Jaký to tam asi musí být v létě, kdy všechno kvete. Louky jsou tam hrozně pestrý. Ale já asi nejradši hořce, tak jsem si přišla na svý.

4 Yuhů Yuhů | E-mail | Web | 24. května 2008 v 7:40 | Reagovat

Hezky se to čte, dobré povídání.

5 Helena Helena | E-mail | 24. května 2008 v 11:26 | Reagovat

Yuhů, Tvůj web je hodně zajímavý. Rozhodně se chystám co nejdřív pročíst článek o počítání zpaměti. Procvičit mozek v týhle oblasti už leta potřebuju. Doba kalkulaček mě poněkud zasáhla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama