Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Mika Waltari; Pád Cařihradu

20. února 2008 v 11:03 | Helena |  knihy
Pád Cařihradu jsem jedním - asi týdenním - dechem přečetla o dovolené v Turecku. Jako záložka sloužila vstupenka do kostela Chora, byzantského kostela, ve kterém se dodnes uchovaly mozaiky a fresky ze 14. stol. Procházím kolem paláce Konstantina Porfyrogeneta, kolem zbytků městských hradeb, chrámu Hagia Sofia a představuji si slávu Byzantské říše a beznaděj, kterou je protknutý Waltariho román o obléhání a dobytí Cařihradu. Je to nejen příběh o boji za město a víru, ale i krásný milostný příběh vznešené Anny Notaras a "poutníka" Jana Angela, který by Rosamunda Pilcherová jen stěží dala dohromady.

Děj se odehrává v Cařihradu od 12. prosince 1452 do 30. května 1453, den poté co bylo město dobyto Turky, v čele se sultánem Mehmedem II. Líčení příprav boje v době "zrady" řecké víry podřízením se papežství, je protknuto živými obrazy ze života ve starém Cařihradu, jemuž vévodí velkolepý chrám Boží moudrosti a chrám Chora, ve kterém se konala bohoslužba den před rozhodující bitvou.
"Stovky čpících svící hořely a naplňovaly chrám jasem - bylo světlo jako ve dne. Nevýslovně smutně a monumentálně shlížely mozaikové obrazy ze zlatého pozadí a stíny pohybujícího se lidu se odrážely na vyleštěných nezničitelných deskách mramorové podlahy. ...
Přede všemi vyznal císař Konstantin tisíciletím posvěcenými slovy své hříchy. ...
V kostele bylo tolik lidu, že chléb nepostačoval pro všechny. Ale každý se dělil ochotně s kolemstojícími, aby každý, kdo do kostela došel, se účastnil přijímání svatého těla Kristova. Nebylo žádných sporů o tom, zda je chléb kvašený či po latinském způsobu nekvašený. Jak Řekové, tak latinci se chtěli vzájemně podělit o Kristovo svaté tělo."
Jak už jsem zmínila, velice silný je i příběh lásky Anny, dcery megaduxe Lukáše Notarata a Jana Angela, "poutníka", nad kterým se vznáší hned několik otazníků. Skutečně utekl od sultána? Jen málokdo věří, že není jeho zvěd.
Prožívala jsem ho v mnohém spolu s nimi, snad nikdy jsem nečetla lépe popsané moje vlastní vnitřní prožitky ve chvílích zraňujících dialogů, kdy se dva milují a zároveň mají na důležité životní otázky rozdílné odpovědi. Není to pro mě klasický příběh nešťastné lásky, které osud brání naplnění, ani příběh neopětované platonické lásky. Anna a Jan se nesmírně milují. Samozřejmě doba ani jejich postavení nijak idylický průběh soužití neslibují, nicméně hlavní překážkou bránící plnému štěstí jsou tu jejich jazyky. Přes obrovskou lásku, kterou k sobě cítí, snad žádné z jejich setkání (při kterém dojde na slova) neproběhne pokojně. Věřím, že takové emoce opravdu dokáže zapálit hluboká láska, ač se to může zdát sebenepravděpodobnější.
Anna je žena. Miluje Jana a chce s ním žít. Nepřeje si válku a nechce o něj přijít. V Janových očích je to však slabost a zrada, nerozumí jí, chce bojovat a vyčítá jí, že mu v tom chce zabránit a nesnaží se ho pochopit. Od začátku až téměř do konce tak proti sobě stojí žena a muž. Milují se hluboce, ale nemůžou pochopit chování jeden druhého. A jak to dopadne? To prozrazovat nebudu, ovšem znáte-li trochu ženy a muže, není konec milostného příběhu nikterak překvapivý a snadno se najdou paralely (samozřejmě ne tak vyhrocené) v běžném, nerománovém životě.
""Císař Konstantin se vzdal své víry a poddal se papeži. Za mísu čočovice prodal své prvorozenství a město latincům. Jaký je z toho všeho užitek? Sultán nebude omezovat naši víru, v jeho městech mohou řečtí kněží svobodně pečovat o své obce. ... Sultán by ochránil naši víru před latinským kacířstvím. ..."
Stále se na mne ještě ani nepodívala. Strnul jsem a zchladl. Čeho si ode mne přála? Proč tak hovořila?
"Je skutečně nevyhnutelné, aby naše město bylo vyloupeno, vypáleno nebo pokořeno latinci? Všichni drobní lidé chtějí žít, chtějí dělat svoji práci, rodit do světa děti, zachovávat víru otců. ... Oni mají jen jeden život. ... Je mi jich líto!"
"Mluvíš jako žena," řekl jsem.
I ona se zarazila a ochladla. "Jsem žena, co je na tom zlého? I žena má svůj rozum a své myšlení. Byly i doby,v nichž ženy vládly tomuto městu. Kolikrát ty časy byly lepší než za vlády mužů! Kdyby i tentokrát ženy mohly rozhodovat, poslaly bychom latince pryč... a s nimi i císaře."
"Raději turecký turban než kardinálský klobouk, není-liž pravda?" zeptal jsem se posměšně. "Mluvíš ústy svého otce."
Viděl jsem její vyděšený výraz, vrývající se mi do mysli.
"Anno, myslel jsem, že tě znám, ale neznám tě. Je skutečně pravda, že jsi bez otcova vědomí zůstala ve městě?... Můžeš přísahat?"
"Urážíš mě," vyrazila. "Proč bych přísahala? Nestačí ti mé slovo? Jestliže mluvím ústy svého otce, pak mu rozumím lépe, než kdy jindy. Teprve když jsem od něho odešla, naučila jsem se ho chápat. ... To je můj otec. Nikdo jiný by se neodvážil vzdorovat císaři. Jsem tajně hrdá na svého otce."
Obličej mi strnul a rty zchladly. "Byla to ta nejlacinější demagogie," řekl jsem temným hlasem. "Usilovat o přízeň lidu takovými způsoby. On vůbec nevzdoroval! Naopak - jen zneuctil svůj úřad, využil příležitosti pro sebe, ale tím uškodil své duši..."
Anna na mne pohlédla, jako by nevěřila svým očím. "Ty si skutečně vážíš unie?" zhrozila se. "Jsi tedy latinec. Tvá řecká krev je vylhaná!"
Hleděla na mne hrdýma očima, koutky úst sevřené, až mi zošklivěla. V tu chvíli jsem si myslel, že mě udeří. Uvolnila se však a pohodila bezmocně rukou: "Nevěřím ti, nejsi latinec. Co máš vlastně proti mému otci?"
Ztratil jsem všechnu rozvahu a mé pochybnosti přerostly v žárlivou zlost. "Ptá se on, nebo ty?" vyrazil jsem zlostně. ...
Anna spěšně vyskočila a prudce vyhodila z rukou natrhanou trávu, jako by se mě zbavovala. Spalovalo mě opovržení v jejích očích. Rozplakala se.
"To ti nikdy neprominu!" vzkřikla a slepě odběhla, zapomněla si sandály, zakopla o kámen, upadla a znovu se rozplakala. Neběžel jsem za ní, nesnesl jsem její pláč. Všechny mé pochybnosti vyvřely a žluč mi přetekla. Chovala se tak zřejmě úmyslně - přála si, abych se k ní sklonil a utěšoval ji a sbíral její klamné slzy.
Po chvíli se zvedla a setřela si rukávem slzy. ...
"Zapomněla jsem si sandály," řekla Anna vyhaslým hlasem a shýbla se, aby je sebrala. Stoupl jsem na ně. Její prsty byly krvavé.
"Okamžik," řekl jsem. "Musíme si to ještě vysvětlit. Znáš mne, ale nemůžeš o mně všechno vědět. Mám právo pochybovat o každém člověku i o tobě."
"Již jsem se rozhodla," pravila se sevřenými zuby, pokoušejíc se vytrhnout sandály zpod mé nohy. "Špatně jsem volila. Myslela jsem, že mě miluješ." ....
Pokořila se a téměř umdlela. ...
Pohladil jsem ji. Litoval jsem svého rozhořčení."
"V noční tmě jsem se vydal pěšky městem ke chrámu. Nebyl jsem jediným pěším. Ve tmě se shromažďoval dav lidí. Slyšel jsem vzlyky žen a zpěv mnichů. Když jsem se dostal k hipodromu, vycházela z chrámové kopule řeřavě fialová zář tak mocně, že jsem rozpoznal dav lidí, který se v pověřčivosti shromáždil kolem chrámu. Do chrámové blízkosti se žádný neodvážil.
Nadpozemské světlo se v chrámové kopuli ztrácelo a opět sílilo. Lid poklekl na vlhkou zem a začal se modlit. Bůh nám dal znamení. Nadpozemské dostalo tvář pozemskosti. Když jsem hleděl na tento zázrak, nemohl jsem pochybovat o tom, že doba Kristova na tomto světě skončila a nadchází doba ďábelská. Půldruhé hodiny žhnula a zářila kopule chrámu Boží moudrosti. Potom zář slábla, zbarvila se a vyhasla. ...
ve tmě se do mé ruky vsunula štíhlá, úzká dlaň. Snad to byl jen sebeklam a představa, ale věřím, že jsem ji poznal mezi tisíci. .... byla horká a bezmocná jako smířlivé mlčení před smrtí.
Ani ona nepromluvila. Ve tmě jsme jen dýchyli vedle sebe a naše ruce se dotýkaly....Tak bylo dobře. Tak bylo nejlépe. Tak jsme si vzájemně rozuměli. Slova by jen všechno roztříštila."
"Anno, má milá, odpusť mi všechno zlé, jehož jsem se vůči tobě dopustil. Žehnám ti, protože skrze tebe jsem se naučil poznávat sebe a uvědomil jsem si, že nejsem tvrdý ani lepší nebo horší než jiní lidé, nýbrž v lásce a slabosti rovný ostatním."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smithe414 Smithe414 | E-mail | Web | 23. října 2014 v 21:55 | Reagovat

You made some really good points there. I checked on the internet for additional information about the issue and found most people will go along with your views on this site. ddgkkcfbddedcked

2 Pharmb851 Pharmb851 | E-mail | Web | 25. října 2014 v 0:22 | Reagovat

Very nice site! cheap goods http://aixopey2.com/qqsxst/4.html

3 Pharmg946 Pharmg946 | E-mail | Web | 25. října 2014 v 0:23 | Reagovat

Very nice site!

4 purchase purchase | E-mail | Web | 27. října 2014 v 21:26 | Reagovat

Hello!

5 Smithd718 Smithd718 | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 5:09 | Reagovat

Your goal is to breed all the different dragons available kcbeeackeedcaeef

6 cialis_online cialis_online | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 9:51 | Reagovat

Thank you for some other informative website. Where else may I get that type of info written in such an ideal way? I've a mission that I'm just now operating on, and I've been on the look out for such information.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama