Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Valentýnský

13. února 2008 v 13:13 | Helena |  jen tak
Blíží se Valentýn, svátek zamilovaných. Obchody kamenné i internetové růžoví a rudnou (ikdyž letos mi to nepřijde až tak hrozné, možná ale to bude jen tím, že jsem se nedostala k paláci Flóra, jehož výzdoby vždy vedou), snad se stydí za tu parádu, kterou nabízí, lákající zamilované na růžové plyšové cokoli. Je až k nevíře, kolik se jen v Praze vyskytuje plyšových srdíček a zvířátek se srdíčky všude možně. Kam to po Valentýnu zmizí? Nevěřím, že se vše přemístí do postelí štastných obdarovaných. Odpárají se srdíčka a přišijí vajíčka či santovský čepice? Nebo se to schová pro příští rok? V přehlídce valentýnských kýčů nechybí ani trenýrky se srdcovým vzorem a jedna z mých kolejních spolubydlících před Valentýnem dokonce vyšívala srdíčko se součtem prvních písmen jejího a jeho jména na spodní prádlo svého milého.

Ne, tak tohle opravdu není nic, co by mě lákalo. Nicméně, jak už jsem psala v jednom ze svých předchozích článků, nevkusné artefakty v obchodech mě nedostanou. I přes jejich útok jsem člověk, který má vesměs svátky a tradice rád - neodradí ho ani to, že je něco "americký" - zajímá se o ně a rád si hledá způsob, jak ten či onen svátek "slavit".
Asi každý dnes ví, že Sv. Valentýn byl kněz, který žil ve třetím století. Koluje o něm spousta různých legend, které ale spojuje láska. Ať už to bylo tak, že oddával zamilované i přes zákaz císaře Claudia II. a ve vězení se zamiloval do dcery žalářníka, nebo se zamiloval do slepé dcery prefekta a modlitbou ji uzdravil, nakonec byl 14. února roku 269 popraven.
Skromný kněz by se ale asi divil, jak se dnes láska oslavuje, navíc pod jeho jménem. A já se divím taky. Dokonce existují celé návody, jak tento den prožít. Cituji alespoň jeden, který by "měli všichni zamilovaní dodržovat":
"snídaně - valentýnovský toust s máslem a sypaný skořicovým cukrem.
svému miláčkovi potají předat bláznivý dárek, jehož účelem je překvapit i rozesmát
zamilovaní si píší zamilovaný vzkazy
v tento den se myslí také na rodiče - sladkosti, kytičky
svým domácím mazlíčkům uvazujeme červenou mašli" - za sebe dodávám jen to, že nejlépe vynikne jistě na pudlovi či rybičkách.
Musím se přiznat, že na Valentýna:
snídáme klasicky ovoce a jogurt
"svému miláčkovi" předávám něco, co má rád, nevím, zda zrovna dobrá večeře nebo sypaný čaj jsou dostatečně "bláznivými dárky, které dokážou překvapit i rozesmát", možná by plyšový medvídek se srdíčkem obstál v tomto úkolu lépe, zvlášť co se týče momentu překvapení. Nevím, jestli by však po tom šoku ještě vůbec něco následovalo, o smíchu silně pochybuji.
Pokud se informativní e-maily o tom, v kolik se sejdem, počítají jako "zamilovaný vzkazy", tak to si píšem.
Pro mě není Valentýn svátkem, kdy bych měla "svemu miláčkovi" explicitně vyjadřovat lásku (a už vůbec ne prostřednictvím plyšových srdíček s anglickými nápisy). Spíš příjemným dnem, kdy si na sebe uděláme čas, uděláme si radost drobností, třeba si popovídáme nebo zahrajem Scrabble. To, že se milujem už přeci víme. Samozřejmě je takových dní mnohem víc, tudíž není Valentýn pro mě žádným zvláštním svátkem (jako třeba ty vánoční nebo velikonoční). Ale ač ho "slavíme" každý rok jinak, přeci je mezi ostatními dny trochu svátečnější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fijalka fijalka | Web | 13. února 2008 v 13:42 | Reagovat

To je asi veveřička, co, to hnědý uprostřed.. myšáček, veveruška a zajíček, roztomiloučký plyšáčkové, už se těšim, az mi ňáký přídou zejtra v mailu..

2 Helena Helena | E-mail | 13. února 2008 v 13:47 | Reagovat

:-D Tak valentýnský mejlíčky s roztomiloučkejma zvířátečkama mi nechodí.;-) Vlastně žádný maily k Valentýnu mi naštěstí nechodí.

A jestli je to veverka? Těžko říct, často se mi zdá, že si výrobci plyšových hraček s tělesnou morfologií zamýšlených zvířat příliš hlavu nelámou.

3 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | E-mail | 13. února 2008 v 16:57 | Reagovat

Holky, to asi nebude veverka, nemá to takovej ten dlouhej chlupatej ocásek. To bude něco naklonovanýho, nedávno nám to tu běhalo po areálu.

A Valentýn? To radši ani nebudu rozebírat, protože by mi to přivodilo hoooooodně velkou depku.

4 tlustousek tlustousek | 14. února 2008 v 8:25 | Reagovat

Ahoj. Myslím si, že tenhle svátek může být opravdu velkým stresem pro někoho, kdo se ocitl bez partnera a cítí se už tak dost osaměle.Proto jsem dnes v práci rozdávala kolegům chlebíčky se zapíchnutým lízátkem, protože vím, že jsou někteří osamělí a staří. Na druhou stranu vidím, jak 17letá dcera dnes poprvé daruje čokoládové srdce svému prvnímu chlapci a jak je šťastná :-)

Ať už s Valentýnem nebo bez něho, přeji krásný den :-)

5 Helena Helena | E-mail | 14. února 2008 v 10:11 | Reagovat

Evi, tak to jsem nechtěla, snad jsem Ti tím článkem už takovou trochu depku nepřivodila. Je fakt, že já vlastně Valentýna "slavím" taky až poslední tři roky. A předtím jen párkrát. Moje předchozí vztahy většinou trvaly buď někdy od března do léta ;-) nebo o Valentýnu nebyla vůbec řeč. Ale nepamatuju se, že bych zrovna tenhle den nějak víc prožívala, většinou jsem spíš úplně zapomněla, že je a pak se divila, když jsem se třeba ten den vydala do kina, proč je všude tolik lidí.:-D Depku jsem mívala spíš tak průběžně, než v nějaké konkrétní dny. A tak je to vlastně pořád.;-)

Ale dneska mám opravdu dobré nálady na rozdávání, takže rozdávám. Valentýna jsme tentokrát oslavili již v předvečer, v restauraci jsme byli úplně sami a bylo to výborný. Jídlo i nálada. Tak mi ani tak nevadilo, že se doma rozbilo topení a ráno se vstávalo do ukrutné zimy, přesto pro mě do krásnýho dne. A ani to, co vidím za okny mi ten pocit nevezme.

Přeju všem, ať se vám dneska daří.

Tlusťoušku, ty jsi prostě úžasná. Obdivuju Tě, jak jsi kreativní a i přes všechen shon pořád vymýšlíš radosti pro druhý.

6 tlustousek tlustousek | 14. února 2008 v 10:30 | Reagovat

Heleno, Ty dáváš dárky už jen tím, že máš tenhle blog, ze kterého je cítit, jak jsi fajn holka a to zase inspiruje mě. Víš kolik Tvých receptů jsem už doma vyzkoušela a vždy s úspěchem? Vím to naprosto přesně: tatatatata :-)

7 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | E-mail | 14. února 2008 v 10:31 | Reagovat

Neboj, Helčo, ta depka by se dostavila až poté, co bych to začala rozebírat. Valentýn se mě netýká, netýkal se mě vlastně nikdy...a dost, nechám si to na doma pro svého plyšového medvěda, nebo pro tu modifikovanou veverku :-)

8 Wojtee Wojtee | 14. února 2008 v 14:31 | Reagovat

Cynické zvíře ve mně podotýká, že jako valentinské zviřátko stejně vede bobr...

No ale vážně - myšlenka s recyklací plyšáků a přišíváním vajíček a Santa-čepic je dost dobrá (a dost pravděpodobná :))

Ad "To, že se milujem, přece víme" - není to teda sem tam trochu nuda? (provokuju, koleduju si ;)

9 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | E-mail | 18. února 2008 v 12:42 | Reagovat

No, s těma bobrama bych byla opatrná, nezapomeň, že okusují klády :-P

10 Helena Helena | E-mail | 18. února 2008 v 19:41 | Reagovat

A jéje, koukám, že se nám ten valentýn začíná pomalu zvrhávat...

Wojtee, někdy bych si tu nudu snad i přála ;-).Ale nebudu se rouhat. Nudu nesnáším, proto ani ve vztahu nevyhledávám. I přesto, že víme, že se milujem, zůstává dostatečně široké pole pro ... za normálních okolností bych napsala vzrušení, ale v kontextu předchozích dvou příspěvků nevím, jestli by to bylo pochopeno správně.:-) Ale vhodnější slovo mě teď nenapadá, tak u toho zůstanu.

Naopak by mi asi docela vadilo, kdybych to nevěděla. Tím tedy hlavně myslím, kdybych nevěděla, že já svého přítele miluju. Takový vztah bych ukončila. A kdybych i po takové době nevnímala, že mě miluje můj přítel, taky bych to nejspíš neustála. Zní to zvláštně, ale právě to "vědomí" oboustranné lásky pro mě vytváří nejvíc inspirativní prostředí. To můžu říct, protože už jsem si prošla všemi výše zmíněnými případy.;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama