Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Turecko 2007 - 7. Kapadokie

13. března 2008 v 14:16 | Helena, Honza |  cestování
Pátek, 21. září: Budíme se v pět ráno v Kayseri. Lístek do Göreme kupujeme po čaji v šest hodin a v sedm vyrážíme. Za další hodinu jsme v Göreme a kupujeme rovnou lístky do Olymposu na zítřejší noc. Už se těšíme na další díly sitcomu.
Míříme do blízkých turistických informací sehnat ubytování. Na jasnou poptávku po pokoji s koupelnou za třicet lir dostáváme odpověď, že si máme vybrat z nabídky na stěně a on nám řekne. Takto trávíme notný čas tím, že vybíráme a pokaždé je nám řečeno, že je to buď drahé nebo bez koupelny. Nakonec se trefíme a jdeme do blízkého hostelu. Ukazuje se, že to byla dobrá volba. Je tu příjemně, pokoj se skromnou koupelničkou za třicet lir i se snídaní.

Po ubytování vyrážíme do Göreme open-air muzea. Tam procházíme kostely a klášterními místnostmi tesanými ve skalách.
Uvnitř jsou buď krásné fresky nebo jen primitivní symbolická výzdoba z ikonoklastického období. Kupujeme si lístky i do Tmavého kostela, kde jsou díky tmě a minimu turistů krásně zachované fresky úžasných barev. Prohlídku zakončujeme ve
Velkém kostele, který byl hlavní svatyní pro tuto oblast. Je dvoupatrový a uvnitř jsou nádherné fresky s jasně modrou dominantní barvou.
Pak míříme na oběd a po něm na vodní dýmku a salep. V půl páté vyrážíme Holubím údolím do čtyři kilometry vzdáleného Uhçisaru. Údolí je tvořené tufovými útvary vzniklými erozí, jako celá tato část Kapadokie. Holubí se jmenuje proto, že po cestě je několik skal se starými holubníky.
Holubi tu jsou dodnes. Cestou si trháme volně rostoucí hrozny a švestky. Místy ztrácíme cestu a šplháme nahoru po skalách, ale nakonec do Uhçisaru dorážíme a Honza se vydává nahoru na hrad.
Já už tam byla loni a ráda si před cestou zpátky odpočinu. Přecijen jsme vyrazili poměrně pozdě a hodně jsme spěchali, abychom se stihli ještě za světla vrátit. Pak ochutnáváme různé sušené plody, kupujeme sušené švestky a vydáváme se na příjemnou cestu údolím zpátky.
V Göreme si kupujeme od žíznivého muslima držícího ramadánový půst dvě vody a v hostelu si napůl dáváme na terase večeři - salát, polévku, hlavní jídlo a ovoce. Je to příjemné zakončení dne.
Sobota, 22. září: Ráno snídám palačinku s medem a ovocem a Honza omeletu. Jelikož už jsem v Kapadokii byla loni a na skútru, který si Honza chce půjčit bych asi nebyla úplně nejpevnější v kramflecích, rozhoduji se, že zůstanu dopoledne u bazénu v hostelu a odpočinu si. Honza se na skútru vydává na průzkum Kapadokie.
Projíždí Uhçisar a Nevşehir. Odtud míří dál na jih do Kaymakli, kde je jedno z nejznámějších kapadockých podzemních měst. Po jeho prohlídce se po chvíli hledání cesty vydává do Ayvali. V této části Kapadokie nejsou žádné tufové útvary. Ale vesničky jsou malebné mnoha pozůstatky původního řeckého osídlení (Řekové odtud odešli ve dvacátých letech dvacátého století). Dál se vydává do Ürgüpu. Postupně se dostává zpátky do oblasti tufových skal a zajíždí na skútru do
jednoho z přilehlých údolí, opět posetého obydlími tesanými do skal a holubníky. Pak se opět vrací na hlavní cestu do Ürgüpu, kde si prohlíží malebné staré město - staré řecké domy a obytná sídliště tesaná do skal. Po krátké zastávce u pokličkových tufových útvarů přijíždí do Orthisaru. Zde si prohlíží hrad (bohužel jen z vnějšku), dílem tesaný do skály, dílem stavěný. Poté se vrací zpět do Ürgüpu, odkud se vydává do Zelve. Cesta vede nádherným údolím, obklopeným bizarními tufovými útvary.
Zelve pouze projíždí a se zastávkou v Çavuşinu, ve kterém je také rozsáhlé sídliště tesané do skály, se vrací zpět do Göreme.
Společně se pak vydáváme procházkou na jídlo, přihlížíme hře begamon a učíme se znovu pravidla. Honza si kupuje v antikvariátu Catcher in the rye (Kdo chytá v žitě), protože už přečetl Pád Cařihradu od M. Waltariho i Tolstého Vzkříšení. Pak se vracíme do hostelu a u čaje čekáme do půl desáté, kdy se vydáváme na autobus do Olymposu. S chvilkou zpoždění přijíždí autobus, kosmického vozidla podoba.
Něčím takovým jsem v životě nejela. Ohromné, nahoru se rozšiřující čelní sklo, interiér je osvětlený modrými světly,nad hlavami uzavíratelný zavazadlový prostor jako v letadle. Pohodlné sedačky s bezpečnostními pásy, světýlka i u stolečku, tři stevardi. Dostáváme čaj. Honza tvrdě usíná, já tak lehce a přerušovaně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Helena Helena | E-mail | 13. března 2008 v 14:33 | Reagovat

Možná si ještě někteří z vás matně pamatují, že v září jsme byli v Turecku.;-) Nějak jsem se opět zasekla na fotkách, tak dva dny strávené v Kapadokii, místě, odkud jsme před dvěma lety pozorovali zatmění Slunce, odkrývám až dnes. Taky jsem přidala pár slíbených Honzových fotografií k článku o trekování na Kačkaru (http://helenin.blog.cz/0711/turecko-2007-5-trek-na-kackaru).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama