Helenin blog na Blog.cz

Tak tenhle vynikající recept mám od vynikající kamarádky. Je to jejich rodinný recept (odtud pramenící jeho název ;-)), tak doufám, že se nebude hněvat, že ho hlásám do světa. Úspěch zaručen už napoprvé.

Makrobiotik se zhrozí, ale absolventům gymnázia Jana Keplera, kteří měli to štěstí (a teď to opravdu myslím zcela bez ironie), že je fyziku učil pan profesor Kapoun, už je vše jasné. I kdybych si z hodin fyziky nevzala nic jiného, tak s teplým mlíčkem, medem, oříšky a jablíčkem si vystačím do konce života.

Středa, 26. září: Ráno vstáváme po sedmé. Balíme, platíme a po snídani vyrážíme na cestu do Selçuku. Autobus z Antalye jede v půl dvanácté a po osmi hodinách cesty (oproti očekávaným šesti hodinám) přijíždíme do Selçuku. Tam se pustíme do hledání doporučovaného hostelu Homeros. Když potkáme chlapíka, který nám řekne, že to zná, že ho vede Derviš a on, že se jmenuje Jesus, tak se směrem, který ukazuje, vydáváme poněkud nepřesvědčeni. Ale vskutku hostel nacházím a příjemný pan domácí se nám představuje jako Derviš. Od něj hned dostáváme sklenici vína, která je v už tak velice příjemné ceně pokoje a trávíme večer povídáním.
Ukodrcaní cestováním se ukládáme k spánku. Asi ve tři v noci nás budí záhadné zvuky linoucí se zvenku. Jakoby bubny. A pak už jen muezzin.

Taky se vám někdy stane, že úžasný plán, který se vám rodí v hlavě nakonec nevyjde kvůli jediné banální věci, kterou jste si zapomněli uvědomit a která je ale pro zdar podniku úplně klíčová? Nový recept, který přináším je ale důkazem, že i takové krachlé plány nakonec můžou vést k něčemu dobrému (v pravém slova smyslu).