Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Příběh věcí, Milionáře z chatrče a Předčítače

4. března 2009 v 12:35 | Helena |  filmy
Důvod pro tento mezirubrikový článek je ten, že toto video: http://video.google.com/videoplay?docid=8527248226048886347 u mě vyvolalo jisté přemýšlivé rozpoložení o tom, co vlastně člověk k životu potřebuje a filmy Milionář z chatrče a Předčítač mě v tomto rozpoložení zastihly a vyvolaly další otázky. Předem se omlouvám, pokud tento článek bude působit zmateně, pokusím se zkompilovat spoustu myšlenek a otázek, které se mi honí hlavou už pár týdnů. Možná pro začátek doporučuji shlédnout ono video popisující příběh věcí.


Začněme příběhem věcí a milionáře z chatrče. Na jedné straně působivý obrázek konzumní společnosti, na druhé snad ještě působivější příběh chudého indického sirotka, který se musí probíjet životem, jak to jde. My máme všechno a chceme víc, on nemá nic a i ty úplně nejnutnější věci si musí ukrást. Od malička si musí sám vytvářet žebříček hodnot, rozhodovat se, jak se zachová jen podle toho, co prožívá a z drsného života, který vidí kolem. Bohužel je to jen film, který mi na otázku toho, jak by se člověk na okraji společnosti, vyrůstající bez rodiny, vyvíjel. Je možné, že agresivita a tvrdost Jamalova staršího bratra se postupně vyvinula z tíhy odpovědnosti za mladšího bratra? Ikdyž se nakonec obrátila proti němu? Jak oba bráchové vnímali to, že si všechno museli ukrást? Brali to jako samozřejmost, hru,... a co se z toho vyvinulo? Je možné, že na takovém pozadí brzy vyšly najevo pravé osobnosti obou kluků?

U "konzumního člověka z Příběhu věcí" je jasné, že má milion možností, jak své city a svou osobnost schovat. Nebo projevovat jen část sebe. A jak jsem psala už dřív v článku Hra na pravdu, samotnému člověku trvá několik desítek let, než vůbec pozná sám sebe. Ovlivněni kdoví čím si kupujeme oblečení, auta, kvanta jídla a nadbytečných věcí, které naše osobnosti natolik zahalují do mlhy, že trvá i nám samotným moře času odhalit, jací vlastně jsme. Nemluvě o vlivu společnosti.
A tu přichází ke slovu film Předčítač, který na mě v tomto směru zapůsobil jediným krátkým záběrem - trojpalandy v koncentračním táboře. Z filmu samotného víc prozrazovat nechci, ale tento záběr ve mně vzbudil další otázku. Jak bych se JÁ (ne člověk obecně) vyrovnávala s tím, kdyby mi všechno vzali a musela bych žít v koncentračním táboře. Co bych dělala, abych přežila. Jeden den má člověk všechno - ráno kávu s koláčem, v noci teplou postel - a najednou NIC. A nejen, že nic nemá, ale ještě je vystaven všem těm hrůzám a stresu ze smrti. Ale ne člověk, JÁ. Pokoušela bych se, jako už tolikrát, když mě třeba jen něco urputně bolelo, odpoutat se od svojeho těla? Snažila bych se celou myslí dostat někam výš a představovat si, že vše prožívá někdo jiný? Je toho ale vůbec možné v tak drsné realitě docílit? Nebo bych se snažila hledat smysl toho utrpení? Jak by se člověk choval, kdyby nedostal několik dní najíst? Mohl by vůbec ještě konstruktivně myslet? Byl by to okamžik, kdy by se projevila "pravá podstata" člověka? Mysím si, že ne. Že by se opět projevila jen její určitá část.

A to samé si myslím o příběhu Jamala Malika, milionáře z chatrče. Nouze a drsný svět dovolili oběma bratrům rozvinout jen část jejich osobnosti. Jamala ovlivnila láska, jeho bratra touha po tom, co nikdy neměl. Ano, měli samozřejmě hodně, ze svých vlastností vrozených, o tom nepochybuju, ale neměli moc možností projevit víc rysů svých osobností.

V hlavě mi ještě běží spousta myšlenek, ale cítím, že je čas se teď zastavit a dát prostor diskusi, která se, doufám, rozvine. A v ní se o další myšlenky ráda podělím. Uvidím, jakým směrem se diskuse stočí. Samozřejmě i k Příběhu věcí bych toho měla ještě spoustu, co říct, tak třeba i na to dojde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jirka M. Jirka M. | 5. března 2009 v 10:17 | Reagovat

Já to vidím asi tak, že tím čím dál víc lidí žije v relativním blahobytu, tak o to více tito byli, jsou a budou lehce ovlivnitelní .....  Ať už třeba důmyslně skrytou reklamou která číhá všude kolem nás a vzbuzuje v nás pocity že jsem ti poslední kteří si ještě tu nebo tuto věc nekoupili, dojemnými americkými velkofilmy se srdceryvným příběhem a svým typickým happyendem - kdy nadšený dav tleská a kamera spoutá vzhůru ....... a nebo jak jsme zahlceni informační dobou, kdy se někdo rádoby důležitý na druhém konci zeměkoule uprdne a za pár hodin o tom mluví celý svět :-)  ......... Myslím že jen málokdo těmto pomíjivých trendům nepodlehne....

2 Helena Helena | E-mail | 5. března 2009 v 12:13 | Reagovat

Ta část Příběhu věcí, jak chodí panáček do práce, sedne k televizi, kde mu řeknou, jak je out, tak jde nakupovat, zas dopráce, zas mu řeknou, že je out, jde nakupovat,... se mi taky moc líbila. Mně třeba vadí, že do práce prostě musím chodit oblíkaná ve věcech, co si koupím teď. Mám sice asi dvě sukně ze "sekáče", co do práce nosím, pár modelů z ateliéru, ale většina mojeho šatníku jsou hadry, které už po pár vypráních vypadají notně obnošeně... A tak nezbývá, než koupit za rok nové. O botách ani nemluvě. Na druhou stranu se mi zdá, že to tak mnohým vyhovuje. Že tak lidi chtějí žít a proto to tak je. A nakonec i já nejčastějš nakupuju v Promodu, ač vím, že to jsou hadry. Ale už jsem pomalu začala propášovávat do svojeho šatníku starší věci. A ty sekáčový sukně vypadaj taky dobře. Ale lhala bych (i sobě), kdybych tvrdila, že mě dnešní doba neovlivňuje. Taky jsem ve většině případů pohodlná obcházet pekařství, ovoce a zeleninu, drogerii,... a zajedu na velkej nákup do Billy. Větší nákupy v Countrylifu jsou zatím bohužel jen ojedinělými záchvaty. Ale aspoň tam chodím na obědy. asi se dá říct, že nějaký úplný minimum co se ekologie týče praktikuju, ale chtělo by to víc. Navíc je myslím pořád většina těch, které ekologie nezajímá vůbec. Takže jednak přemýšlím, co se svým životem, což není na škodu, a pak přemýšlím, jestli by se třeba nedalo něco udělat v tom globálnějším měřítku. Dokud se ale lidem bude předávat svět pomocí reklam, že je super mít spoustu věcí a čím víc věcí (a novějších) člověk má, tím bude šťastnější, moc se toho k lepšímu určitě nezmění.

3 Jirka M. Jirka M. | 5. března 2009 v 13:04 | Reagovat

přijde mi že "ekologie" je moderní strašák na lidi, kteří chovají jako prasátka, jsou sobci a nemyslí na budoucnost. A že takových je dost, nic na ně neplatí a už vůbec ne nějaká ekologie, tak jim je a bude srdečně ukradená. No, třeba já se od ekologie distancuji (respektive od těch blábolů, kterými se samozvaní ekologičtí "odborníci" zviditelňují), ale to neznamená, že bych se ekologicky nechoval...

4 Helena Helena | E-mail | 5. března 2009 v 14:28 | Reagovat

Dobře, pokud nebudeme zjednodušovat (vož tedy dělám pořád), měli bychom používat termín aplikovaná ekologie, protože ekologie je vědní obor, zabývající se vztahy živých organismů k neživému prostředí a jiným živým tvorům. Aplikovanou ekologii moc jako strašáka nevnímám. Daleko větším strašákem je pro mě to, jak s planetou zacházíme. Neříkám, že na někoho neplatí ekologie, ale že je lidem většinou jedno, co se s planetou děje a čím je jejich pohodlí vykoupeno. Neříkám, že je to problém moderní doby (naopak se naštěstí i něco zlepšilo za poslední roky), problém je, že jsou čím dál větší možnosti. Člověk je pořád stejně pohodlnej, jen prostě technologie umožňují víc a víc. Nemyslím si, že před spousty tisíci lety člověk lovil zvířata a obdělával políčka, protože myslel na planetu... Nicméně už jen to, že existují nějaké státem chráněné oblasti poukazuje na to, že většina lidí nemá vrozenou lásku k přírodě, ale že se musí chránit z nějaké autority.

A co přesně myslíš těma "blábolama"? A v čem si myslíš, že žiješ ekologicky? To neber jako útok, zajímá mě Tvůj názor.

5 Jirka M. Jirka M. | 5. března 2009 v 15:49 | Reagovat

....mimochodem, zatím jsem viděl 1/3 toho videa "Příběh věcí" a už se to z úvodního proslovu zvrhlo v zastrašovací agitku, ve které padají samá ohromná čísla, argumentující jak kolem nás všechno jde do kytek a že nastává konec světa..... já nevím, mně na tom něco nesouhlasí, nějaký blábol (a nejeden) tam asi bude :-)  Ale na druhou stranu některé postřehy tam řečené jsou velmi trefné, ovšem evidentně se míchají hrušky a jablka dohromady, zaměňuje se příčina s důsledek, a tak vůbec....  vždycky je jednodušší zamotat nesouvisející věci dohromady .................. ale jezte špenát, je tam hodně železa................ jé, on se někdo spletl :-)

6 Helena Helena | E-mail | 5. března 2009 v 16:36 | Reagovat

Taky mi na tom videu hodně věcí nesedí (třeba to, že konzumní způsob života nám nutí organizace. Ne, to si každý vybere, jesti tak chce žít a věřím, že většina lidí tak žít chce), ale hodně je podnětných. Ikdyž, většinu asi stejně už každý někde slyšel. Ale třeba to, že Amerika spotřebovává to, co spotřebovává a je to vykoupené drancováním planety v jiných zemích, to je fakt, kterej rozhodně není zanedbatelnej. Někde jsem dokonce viděla odhady, kolik by se mohlo změnit, kdyby jen každá americká rodina měla jen jedno auto... To přece není žádnej nereálnej požadavek, prostředí by to hodně pomohlo,... přesto se to nestane.

Nicméně jsem pořád ještě moc nepochopila, cos myslel tím, že se od ekologie distancuješ a cos myslel těma blábolama?

Já si spíš myslím, že je úplně nejjednodušší říct, že ekologie je blábol a žít dál pohodlným životem.;-) Samozřejmě člověk musí o věcech, přírodě, sobě, lidech přemýšlet, ne jen slepě přebírat, co se mu kde řekne, ale to snad platí úplně o všech oblastech.

Já třeba přemýšlím o životě na zemi (nejen tom lidským). Párkrát jsem si i popovídala s Greenpeaceákem a v hodně věcech s nima taky nesouhlasím, ale velikej přínos těchto skupin vidím v tom, že poukazují na problémy nebo možné problémy. Samozřejmě příliš zapálená forma (zvlášť třeba pokud se to týká jaderný elektrárny, se kterou já souhlasím ;-)) se mi moc nelíbí.

Nicméně to, že se něco dělat musí - a naštěstí i dělá - na tom se shodujou nejen "samozvaní odborníci", ale i vědci. Aby nedošlo k mýlce, nemluvím tu o nějakým globálním oteplování ani ničem konkrétnějším, jen o tom, že není v pořádku, jak se Zemí zacházíme.

7 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | 5. března 2009 v 18:18 | Reagovat

Já jsem ty filmy neviděla, ale diskuse o ekológii mě zaujala. Muj táta říká, že člověk je tvor blbý, líný a ve své blbosti vytrvalý. A já k tomu přidávám to, že čím více lidí je ve skupině, tím méně inteligence připadá na každého z nich. Možná jsem si na podzim měla dělat čárky kolikrát jsem na po vás na soustředění zhasínala. Kolikrát se lidem musí připomínat, že by mohli dojít o ty tři metry vedle ke žlutýmu kontejnéru, než to začnou dělat?

8 Jirka M. Jirka M. | 6. března 2009 v 9:18 | Reagovat

Tak to jsem zvědavej, jestli toto je příklad ekologického blábolu anebo jestli se hluboce pletu: Byl jsem svědkem nákupu v Bille, když (po této historce nyní už bývalá) kamarádka vzala dvě rajčata, zvážila je, k mému údivu na jedno nalepila samolepku z váhy a dala je do košíku. Tak jsem zamumlal že mi to přijde jaksi nehygienické (představil jsem si stopy lepidla na rajči a i ruce pokladní, špinavé od peněz, jak je ohmatává) a dovolil jsem si vzít mikroténový pytlík a rajčata do něho dát.......  Dostalo se mi prudké negativní reakce že ona prý sáčky nikdy nepoužívá z ekologických důvodů - že tím šetří životní prostředí...... Tak jsem se vzmohl na reakci typu že kdyby jednou nejela autem (a že se ním všude sama vozí) tak by životnímu prostředí pomohla mnohem více........   Shrnu to, toto byl jeden z hlavních důvodů, proč se se mnou přestala kamarádit a začala mnou pohrdat....

9 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | 6. března 2009 v 10:30 | Reagovat

Já myslim, že přístup "nebudu používat igelitový pytlíky v sámošce abych šetřila životní prostředí" je trochu ujetej. Teď trochu navážu na svůj předchozí příspěvek s vytrvalostí v blbosti. Před pár lety inženýři vymysleli pytlíky z čehosi na bázi celulózy, které jsou skoro úplně odbouratelné. Proč se nepoužívají? Další příklad - kolik let se kecá o kontejnérech na nápojové krabice - potkala jsem zatím jen dva. Nebo jinde - vymysleli jsme plenky se zázračnými vrstvami, které přestože mokré, jsou vlastně suché. Dnes je svět zaplaven použitými plenkami a neví jak je recyklovat. Za pár let možná budem zaplaveni vysloužilými outdoor hadry s membránami kdovíkolikáté generace, které jsme vymysleli aby šel pot a smrad ven a čistota dovnitř a neselhal nám deodorant. Nebudem vědět jak je recyklovat. Jak dlouho nám bude trvat, než budem vyrábět věci tak, abychom předem věděli co s nimi až doslouží? A tak je to se vším.

10 Helena Helena | E-mail | 6. března 2009 v 11:44 | Reagovat

I já si myslím, že by  ten přístup měl být trochu komplexnější, než jen neopužívání pytlíků v sámošce (já teda používám, ale rozhodně bych uvítala, kdyby se tam zas vrátily sáčky papírový. A zrovna v Bille často nemaj ani na pečivo papírový sáčky, takže si tam dáte do igeliťáku jejich teplé rozpečené kaiserky a doma vytáhnete slušnou zapařeninu... Nebudu jmenovat konkrétně, ale znám člověka, kterej se tváří jako hroznej ekolog, nicméně nedávno (tak před dvěma lety) si na starý kolena pořídil(a) auto a od tý doby nejen, že jezdí každej den do práce autem (je to cca 15 min pěšky), ale ještě celou zimu nechává auto před domem nastartovaný, aby se rozmrazily okýnka. To přijde ujetý mně. Ale to, že se spotřebuje hrozně igeliťáků, to zas není takovej ekologickej blábol...A plně podporuju zákaz igelitovejch tašek zadarmo.

Co se popelnic na kartony týče, já jich mám v okolí spoustu, tak tam problém nevidím. Ale co se týče jinejch ekologickejch záležitostí, je pravda, že nápady by byly,ale jaksi to nikdo nekupuje. Musím teď pracovat, tak k tomu víc napíšu příště.

11 Helena Helena | E-mail | 6. března 2009 v 16:15 | Reagovat

Tak ještě k tomu, proč si myslím, nejsou ještě ekologický věci tak rozšířený. Hlavní důvod vidím v tom, jak už jsem psala, že lidem je to jedno. Je jim jedno, že používaj nerozložitelný věci, nepřemýšlejí o tom. Další věc spojená s některými eko věcmi je ta, že výroba je dražší a tak jsou dražší i ty výrobky. No a lidi jsou jednak šetřivý a pak,  zdaleka ne všichni si můžou dovolit kupovat všechno v bio kvalitě, i kdyby sebevíc chtěli... Pak je pro jisté výrobky ještě třetí důvod, kterým se občas řídím i já - zkrátka prádlo bez rozjasňovačů, ač to je svinstvo, zkrátka po pár praních bílý nebude... Mýdlový ořechy jsou super ekologický, ale zkrátka nevyperou. Teď mě ale mile překvapil jeden přírodní deodorant, kterej opravdu funguje ;-).

Bohužel zatím opravdu funguje to, že kdo se chová neekologicky, vydělává na tom. Ale co, když se to vymkne z rukou, budou v tom všichni stejně, tak proč se teď obětovat?? Tak určitě přemýšlí hodně majitelů firem. Četla jsem teď zajímavej článek o "hře" s tématem katastrofy na Zemi, ale protože jsem tu o teorii her ještě nepsala, nechám si to do příštího příspěvku do diskuse nebo na vlastní článek.

12 Helena Helena | E-mail | 6. března 2009 v 16:19 | Reagovat

A teď ještě k tomu, že lidi jsou blbci. Spíš si myslím, jak už jsem tedy psala, že je to spíš proto, že lidi to vůbec nezajímá. Těchpár metrů k žlutýmu kontejneru prostě nedojdou, protože je jim to fuk, jestli se ta petka zrecykluje nebo spálí nebo vyhodí na skládku. Stejnej člověk nechá před domem nastartovaný auto, protože je mu to prostě jedno, že to všechno oknem zas dejchá a nejen on, ale i stromy na zahradě. Hlavně, že mu rozmrznou okýnka. Lidi jsou zkrátka lhostejný a líný, to je to. A blbý jsou taky, když jsou lhostejný ke světu, na kterým žijou.

13 Luu Luu | Web | 6. března 2009 v 22:31 | Reagovat

k milionáři: film je pohádka, o tom, že v životě je třeba štěstí, lásky a pomoci rodiny (což není realita, ale pravda)...člověk se raduje z toho, že Jamal dopadl dobře, ale ve skutečnosti vzadu v hlavě ví, že nejen v Indii existují žebrácké mafie mrzačící děti, miliony dětí žijících v maximální bídě. Osobně mi vadí ten fatalismus a rezignace s takovou skutečností. Je mi jasné, ze těm, co tak musí žít, to přináší útěchu, ale pokud takto rezignují lidé, kteří mohou něco změnit, dochází k začarovanému kruhu. Je to tak, protože si myslíme, že tak to být mělo, a proto to taky tak bude.

14 Luu Luu | Web | 6. března 2009 v 22:32 | Reagovat

ehm, teď to po sobě čtu a asi to nedává smysl, kdyžtak v následující debatě trošku osvětlím.hlavně se mi jedná o to, že nemám ráda myšlení naší neobčanské společnosti, která odmítá odpovědnost za okolí

15 Jirka M. Jirka M. | 7. března 2009 v 14:04 | Reagovat

... to je zajímavá formulace "neobčanská společnost" :-) Sice vůbec nevím co to znamená, ale z mého pohledu se společnost sestává z konkrétních lidí a každý z nich má svůj unikátní názor. Bohužel výsledek toho všeho je že panuje naprostá názorová roztříštěnost, každý všemu rozumní, třeba pod modní slovo "ekologie" se schová naprosto cokoliv....  A mám přímo hrůzu že jednotlivec na vlivném místě může prosadit a vnutit svůj osobní záměr celé společnosti... Podle mě rozhodnutí a činy společnosti jako celku neexistují, vždycky jsou to výsledky snažení vlivného jednotlivce nebo minoritní skupiny vlivných lidí... To by se sice byla šlechetná myšlenka, kdyby šlo o to prosadit správnou věc, ale ono by to asi naráželo na odpor a nepochopení, takže ve výsledku je touto cestou mnohem jednodušší prosadit takové záměry, které záměrně zneužívají faktu že dost velká část populace je a bude lehce ovlivnitelná a zmanipulovatelná (například zastrašováním)

16 Luu Luu | Web | 7. března 2009 v 18:16 | Reagovat

termínem "neobčanská společnost" označuju opak tzv. občanské společnosti - tedy toho, co je běžné na západě - lidi nejenom dávají charitě prachy, ale taky svůj volný čas, zapojují se do lokálních projektů na zlepšení okolí, dobrovolně prostě nahrazují to, co u nás po 40 letch komárů musí prosazovat státem placené a špatně hospodařící organizace...

17 Helena Helena | E-mail | 8. března 2009 v 11:55 | Reagovat

Jirko, je vidět, že máš opravdu velice negativní vztah k "ekologii". Nevím, jestli za to může ona bývalá přítelkyně se sáčky v obchodech nebo co vlastně. Nebo si opravdu myslíš, že je to něco, co má lidi zastrašit? Abych pravdu řekla, moc Tvému přístupu nerozumím. To se opravdu tak bojíš třídění odpadků?;-)

Na druhou stranu máš pravdu v tom, že společnost je směsicí různých názorů a životních filosofií. Většinou se k nim dostali dlouhým životem, přemýšlením, tříbením myšlenek. Každý má svůj vlastní příběh a svůj vlastní názor a svou vlastní pravdu, jak žít dobře. Myslím si, že je to dobře a je fakt, že se úplně obecně nedá říct, co je dobře. Nicméně, pořád si myslím, že je na světě dost lidí, který jsou buď pohodlný k onomu přemýšlení nebo n a to nemají čas, nebo jsou okolnostma donucený žít určitým způsobem života. Asi, když někdo nemá co jíst neřeší, jestli bude vegetarián nebo markobiotik,...

A k tomu, co píše Luu. Souhlasím, že Milionář z chatrče není žádný filosofický ani psychologický dílo. Za to, jak skončí, jsem nakonec ale byla ráda. Celo tu dobu jsem si představovala, kdyby po těch hrůzách měl ještě přijít špatnej konec... Nicméně ve mně to vyvolalo tohle přemýšlení o tom, jak se vlastně chová člověk, který vyrůstá v bídě a ještě bez rodičů.

A poslední věc - neobčanská společnost. Jo, jsme na tom špatně, taky to vnímám, zase na druhou stranu si moc neovedu představit, jak to lidem vštípit. I já jsem člověk, kterej jenom "dává na charitu" a dvakrát jsem byla si s partou hrát s lidma z dětskýho domova. Jeden čas, když jsem ještě dělala do čtyř, jsem chtěla sama navštěvovat děti do dětskejch domovů nebo se s nima učit, ale dalo to hroznou práci vůbec nějaký informace najít a pak jsem našla stejně jen nějakej dětskej domov hrozně daleko a s možností návštěv asi tak od 15-17 h, že jsem to vzdala. Souhlasím tedy s Tebou, že tu nejsou dostatečný podmínky a člověk se o žádných možnostech nedozví, pokud usilovně nehledá. To by se určitě nějak zlepšit dalo. Budu o tom přemýšlet. Stálo by i za to, vyvrátit Jirkovi jeho myšlenku, že něco zmůžou jen pár vlivných ;-).

18 Helena Helena | E-mail | 8. března 2009 v 12:58 | Reagovat

Taky jsem si to po sobě přečetla ;-) markobiotik zní dost dobře :-), no snad jsem trochu něco vystihla a v těch překlepech a chybách se všechno neztratilo. Jinak ale se trochu bojím, že ten svět už je takhle hodně zaběhnutej a kdo by chtěl něco měnit, bude v menšině a asi spíš zavrhnutej. Porovnám-li třeba jen se sborem, kdy jsou taky už všichni se vším smířený a je jedno, jak dobrá je nějaká myšlenka, vždycky bude zavrhnutá - viz hlasová poradkyně, co přivedla Martina, která se snad někomu opovážila říct, že nezpívá dobře,... Změny jsou z povahy věci pro spoustu lidí špatné. Souvisí to i s tou pohodlností, o který jsem psala. Já to vidím jinak, ale beru, že jsem spíš v menšině (teď už mluvím obecně, ne o sboru).

19 Luu Luu | Web | 8. března 2009 v 13:00 | Reagovat

pro Helu: Já se právě s tím "něco by se mělo udělat, někdo by měl něco.." setkávám hodně často. Naposledy při debatě s mým otcem, kterého rozčílila situace v Darfúru. Po půl hodině dohadování a toho "někdo by s tím měl něco udělat" z něj vypadlo, že peníze nikdy nikam nepošle, protože by "se to stejně zneužilo". Na mou argumentaci o tom, ať tedy vloží něco osobního - v UNICEFu pořád hledají lidi, kteří jim třeba dvakrát do roka pomohou jeden víkend s obálkováním (aby nemuseli za peníze směřující na pomoc dětem najímat brigádnice)- však otec odvětil, že to je k ničemu a to ničemu nepomůže a navíc, od má děsně moc práce (jako že musí asi děsně moc jet na chatu). A tak je to se spoustou lidí. Dělám už roky dobrovolníka v BKB. Kdyby se nenašli lidi, co místo svojí práce jeden den v měsíci budou zadarmo někde pomáhat, po světě by chodilo mnohem víc lidí, kteří by měli traumata pramenící z toho, že jsou oběťmi trestného činu. Přitom - jeden den v měsíci, to doba, kterou půlka z nás profláká u internetu v práci, když se nám nechce makat. Na druhou stranu, neumíte si představit, kolik jsem za tu dobu slyšela keců o tom, že "a k čemu to je, stejně už se jim ta věc stala" - to ovšem říkají lidi jen do té doby, než se něco takového nestane jim, že...

Jsem trošku rozhorlená, ale mám prostě pifku na takové názory, jako má můj tatín;)

20 Jirka M. Jirka M. | 8. března 2009 v 14:52 | Reagovat

domnívám se že by každý měl dělat jen to čemu rozumí, aby to dělal dobře a efektivně a ostatní věci nechat těch povolanějším a neztěžovat jim to svým rádoby erudovaným přístupem....  Vize "občanské společnost" ve které lidi ve volném čase něco dělají pro "zlepšení svého okolí" lehce zavání komunismem, za kterého bývaly třeba ony "Akce Zet", o jejichž efektivitě myslím lze docela s úspěchem pochybovat. A moc děkuji Heleně za tu pro mě překvapivou informaci o mém vztahu k ekologii, já si takovéto informace přímo shromažďuji a snažím se je napasovat do mého vlastního matematického vzorečku, který si už dlouho skládám. Vzoreček je to moc zajímavý a i zábavný, i když má čím dále více proměnných, tak stále kupodivu za všech okolností vychází jenom jediné řešení a to: 42

21 Luu Luu | Web | 8. března 2009 v 15:03 | Reagovat

no, jirko....jsem právník, proto dělám dobrovolníka jako právník a radím lidem zadarmo....když umíš ovládat počítače, mohl bys pomoci se správou sítě v nějaké humanitární organizaci, nebo pořídit pár klávesnic do dětského domova...apod. Občanská společnost je taková společnost, kde se každý nezavírá po práci doma a tam si syslí všechno SVOJE protože je to JEHO, ale buduje sociální vztahy. Nejen proto, že by je jednou on sám mohl potřebovat, jako nějakou záchrannou síť, ale proto,  že je to přesně to, co znamená slovo "společnost". To nemá nic společného s komunismem, ale s prostým vývojem a přežitím lidského druhu.

22 Helena Helena | E-mail | 8. března 2009 v 22:01 | Reagovat

Luu já ani neříkám, že SE musí něco udělat a ani neslibuju, že něco udělám já. Vlastně moje první myšlenky byly o tom, co člověk k životu potřebuje, co je moc a co je málo. Podle čeho si člověk rovná hodnoty.

Zatím necítím ani zodpovědnost za cizí osudy, ani zapálení pro to, něco víc pro to dělat. Tám nevylučuju, že se to jednou stane, nicméně teď mám na svém žebřířku hodnot na prvním místě přátele a rodinu, a teď ještě bydlení. A nemyslím si, že by to bylo něco míň ušlechtilýho. Máme na dálku adoptovanýho indickýho chlapečka a zatím necítím "povolání" do ničeho dalšího, co se téhle oblasti týče. Další věc, kterou řeším, je otázka věcí a skromnosti - jestli opravdu všechno, co mám potřebuju a pak taky Jirkou tak zavrhovaná otázka životního prostředí.

Jirko, ten vzoreček by mě zajímal, co přesně to je? A co znamená 42?;-)

23 Jirka M. Jirka M. | 8. března 2009 v 23:44 | Reagovat

Kdo chce vědět čeho že je to řešení 42, tak ať si vygooglí následující slova: wiki odpověď 42 ........  A Heleno, že bych zrovna já zavrhoval otázku životního prostředí? :-) To jsi asi nečetla moji dávnou diplomovou práci (na svoji dobu jistě průlomovou), ve které jsem analyzoval jak by se ušetřilo, kdyby si lidi v domácnostech svítili úspornými zářivkami místo žárovkami........ a to jsem se tenkrát naivně domníval že by třeba i pro někoho mohly být moje závěry užitečné...

24 Eva Bartoňová Eva Bartoňová | 9. března 2009 v 9:41 | Reagovat

Vidím že jsem typický neobčan, který ještě ke všemu nečetl Jirkovu diplomku...Ano, chodím do práce, která není nijak společensky prospěšná, z toho co vydělám naplňuji pouze své potřeby a rozmary a je mi úplně jedno, jestli bude na letný Kaplickýho chobotnice. Chtěla bych ale reagovat na pár poznámek - za prvé strašně nesnáším, když někdo tvrdí že na západě je něco běžné a my jsme tu sto let za opicema, že tohle by se na západě stát nemohlo. Je to totiž všude stejný, je přece jasný že dobrý věci se dávaj na odiv a špatný se tutlaj. I na západě umíraj lidi v nemocnicích pro zanedbání péče. Za druhé hlasovou poradkyni ve sboru bych velmi uvítala, nejlepší by bylo, kdyby s náma jela na soustředění a brala si jednoho po druhym. Ale za to by jí taky někdo musel zaplatit. A o třešničkách na dortu třeba někdy příště...

25 fijalka fijalka | Web | 9. března 2009 v 15:36 | Reagovat

Moc se mi líbí "svět je zaběhnutej":)

ad děti z dětskýho domova - existuje hostitelská péče, kdy můžeš trávit víkendy s dítětem z dětskýho domova. Někdy se to zvrhne v adopci či pěstounskou péči:)

26 Helena Helena | E-mail | 9. března 2009 v 23:15 | Reagovat

Jirko, to jsem nečetla. Vlastně jsem nečetla nikdy ničí diplomku, tak si to nemusíš brát osobně.;-) Větší ostuda asi je, že jsem nečetla ani toho Stopařova průvodice, ale třeba na něj někdy taky dojde.

Fijalko, teď už na sebe ten závazek vzít nechci. Tenkrát jsem měla ten čas, žila jsem sama a věděla, že ještě určitě pár let nechci mít svoje děti. A měla jsem tu energii a byla pro to zapálená. Teď už jsem zase jinde. Co jsem ale chtěla vypíchnout je to, že člověk musí atovně hledat, pokud se chce někde angažovat. Myslím si, že kdyby to na člověka občas někde vykouklo, třeba v kině před filmem - přijďte někdy v sobotu obálkovat do UNICEFu nebo něco takovýho, tak těch dobrovolníků bude víc. Myslím, že by to mohlo jít zadarmo, taková reklama.

Jo, myslím, že se ozve Luu, aby mi promluvila do duše, že když něco opravdu chci, tak za tím musím jít. A bude mít pravdu, jenže taky si myslím, že člověk má jen omezený čas i prostor k přemýšlení o věcech. A jo, i já mám ráda nějaký čas jenpro sebe a navíc si myslím, že je to důležitý. Člověk musí někde brát energii pro charitativní práci. Rozvíjet sám sebe, aby mohl předávat dál. Tak si myslím, že takový přiblížení, upozornění třeba na nějaký dobrovolnický akce, by bylo hodně přínosný. Samozřejmě za předpokladu, že by to mohlo být zadarmo. A tím myslím opravdu se dostat třeba do metra, kina, televize,... Aspoň na nějakej rozjezd. Pár let, než by se to pro některé lidi stalo samozřejmostí a už by věděli, kam jít, kde si co najít,... A já se jdu podívat na stránky UNICEFu.

27 Helena Helena | E-mail | 10. března 2009 v 13:20 | Reagovat

Tak, abych jen nemluvila, tak jsem se zaregistrovala jako dobrovolník do UNICEFu a našla tyhle stránky, kamse hodlám zaregistrovat: http://www.dobrovolnici.cz/. Uvidím, kolik bude příležitostí k pomoci pro obyčejného člověka s pevnou pracovní dobou a dvěma pravidelnými koníčky. Docela se začínám těšit.:-)

28 fijalka fijalka | Web | 10. března 2009 v 15:21 | Reagovat

Benátská tyčka, to je jediný vzrůšo, jinak je to celkem nahovno.

29 Helena Helena | E-mail | 10. března 2009 v 16:00 | Reagovat

To mluvíš o milionáři? Benátská tyčka se mi teď nějak nevybavuje. Mně se film líbil moc. Ale je fakt, že kdybych na tom asi nebyla v kině, tak to na mě taky moc dojem nezanechá. Ač to obecně moc nemám ráda, líbila se mi naplno puštěná hudba a záběry. Příběh nic moc, ale obecně na mě ten film zanechal dojem dobrýho filmu. Happyendy moc ráda nemám, ale tady jsem za něj byla ráda. A pak tam bylo spousta drobnejch detailů, barev a podobnejch drobností, který se mi líbily. Ale zrovna Benátskou tyčku si nevybavuju ;-).

30 fijalka fijalka | Web | 11. března 2009 v 11:10 | Reagovat

To se líže.

31 Jirka M. Jirka M. | 24. března 2009 v 8:40 | Reagovat

mimochodem.... našel jsem instruktážní doument, jak žít ekologicky a nezatěžovat životní prostředí: http://www.nastojaka.cz/164-ester-kocickova-kosmodisk.aspx?search=ko%C4%8Di%C4%8Dkov%C3%A1

32 Helena Helena | E-mail | 1. dubna 2009 v 13:35 | Reagovat

:-D Docela jsem se pobavila. Je fakt, že by to jistě bylo velice ekologické.:-D

33 Zbyšek Zbyšek | 1. dubna 2009 v 23:17 | Reagovat

No, jestli se sem ještě někdo podívá... V naší církvi chodí lidé pravidelně do dětského domova, dělají akce pro děti a vůbec se jim v podstatě pravidelně věnují. Naposledy byly děti na kolotočích, co jsou na plácku před domovem. Tedy, já tam nechodím, protože děti zrovna nemusím, ale na tohle mě zlákali, protože jsem dostal příslib zakončení akce v hospodě. ;) Takže jsem vyfasoval jednoho prcka, pár peněz a rozšoupli jsme se na autodromu a podobně.

K církvi je také přidružena dobročinná organizace HopeWW (hradí například ty akce v dětském domově, ale i jiné). http://www.hopeww.cz

Já to sponzoruju tak, že hostuju web na svém serveru a zajišťuju technickou podporu. Zkrátka, dělám to, co umím. A přispívám tam k tomu všemu nějakým penízkem. Máte-li potřebu dobročinnosti, můžete přispět také (číslo účtu je na webu), můžete pak k tomu dostat potvrzení, které si můžete odečíst z daní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama