Každé zbytečné slovo je zbytečné. (Jára Da Cimrman)

Děkuji

1. července 2012 v 11:19 | Helena |  úvahy nad textem
Přemýšlení o jedné nedělní ranní debatě (po vydařené mojito párty) o tsunami a kde je v tu chvíli Bůh (nebo spíše, jestli vůbec je) a proč dopouští taková neštěstí, mě přivedlo opět k této dokonalé Krylově písni.


Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,
bych mohl věnce vázat,
děkuji, děkuji za bolest,
jež učí mne se tázat,
děkuji, děkuji za nezdar:
ten naučí mne píli,
bych mohl, bych mohl přinést dar,
byť nezbývalo síly,
děkuji, děkuji, děkuji.
Děkuji, děkuji za slabost,
jež pokoře mne učí,
pokoře, pokoře pro radost,
pokoře bez područí,
za slzy, za slzy děkuji:
ty naučí mne citu,
k živým, jež, k živým, jež žalují
a křičí po soucitu,
děkuji, děkuji, děkuji.
Pro touhu, pro touhu po kráse
děkuji za ošklivost,
děkuji za to, že utká se
láska a nevraživost,
pro sladkost, pro sladkost usnutí
děkuji za únavu,
děkuji za ohně vzplanutí
i za šumění splavu,
děkuji, děkuji, děkuji,
Děkuji, děkuji za žízeň,
jež slabost prozradila,
děkuji, děkuji za trýzeň,
jež zdokonalí díla,
za to, že, za to, že miluji,
byť strach mi srdce svíral,
beránku, děkuji,
marně jsi neumíral,
děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...

Popravdě řečeno nemám žádnou uspokojivou odpověď na to, proč je na Zemi tolik utrpení a nechce se mi teď zabývat otázkou "vyhnání z ráje", ač samozřejmě je to pro pochopení současného života důležité (víc jsem psala před pár lety v článku Nebe na Zemi), ale můžu se plně ztotožnit s textem Krylovy písně. Cítím, že utrpení a bolest jsou potřebné k tomu, abychom mohli vůbec pochopit něco z hloubky a smyslu života. A taky proto, abychom se mohli radovat, ocenit to dobré, co nás potkává a vydávat to nejlepší ze sebe. Přírodní katastrofy jsou samozřejmě extrémním případem a za ty, kterých se to dotklo nechci vůbec mluvit, ale co se týče běžných strastí, za sebe můžu dnes říct, že děkuji Bohu za vše, čím mě provádí a vždy s odstupem času vidím, že to bylo k dobrému. Ta píseň je pro mě natolik výmluvná, že už se mi k ní těžko něco přidává. Tak snad jen jedno z nejpovzbudivějších zaslíbení: "Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát." (1. list Korintským, 10. kapitola, verš 13)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wojtee Wojtee | E-mail | 2. července 2012 v 23:32 | Reagovat

Jo, tohle je jedna z Krylových nejsilnějších, jednoznačně.

A ta úvaha mi vrtá hlavou, ač nejsem teologicky vzdělán, ani patřičně zmochítován...
Napadá mě jedna věc - hrála jsi Dračí doupě, žejo? Matně si vybavuju, že se tam hraje na přesvědčení. A co když Bůh, je-li, není ani dobrý, ani zlý, ale je zákonně neutrální? Stvořil svět, stvořil člověka, šoupnul ho do světa, a člověče snaž se. Můžeš se chovat jak chceš, a můžeš věřit tomu, že ti to po smrti spočítám. A člověk si může zvolit, jestli bude dobrý nebo zlý, a zařídit se podle toho. A bude (nebo nebude) mu to po smrti spočítáno. A ještě to můžeme rozšířit tím směrem, jestli to bude spočítáno někým jiným u křesťanů, muslimů, hinduistů, budhistů a jiných -istů. Anebo jestli se dozvědí "pardon, celý život jste byli vedle jak ta jedle, ve skutečnosti je to takhle a spočítám vám to Já".

Volnou asociací mi to připomnělo jeden z "motivátorových" citátů: "Život je zvláštní škola - nejdřív je zkouška a až potom následuje lekce."

2 helenin helenin | E-mail | 3. července 2012 v 10:50 | Reagovat

Základem křesťanského učení je, že Bůh je dobrý a tak tomu i věřím já. Co se ale člověka týče, tam je to tak, jak píšeš, může se rozhodnout, jestli bude dobrý nebo zlý (ač teda většina lidí je něco mezi ;-)), zkrátka, jak se bude chovat a čemu bude věřit. Ta možnost rozhodnutí je nutná pro to, aby vůbec mělo nějakou váhu, že se člověk chová dobře. Co se šoupnutí člověka do světa týče, hodně přemýšlím o prvotním plánu ráje a o "prvotním hříchu" a "vyhnání z ráje". Jestli je to opravdu nějaká historická událost, nebo se to děje teď v nás samotných (nebo oboje). Věřím, že člověk byl stvořen pro jiný život (viz již zmíněný článek Nebe na Zemi). Věřím, že střípky ráje probleskují do tohohle světa v podobě nevšedních zážitků, že se ty světy částečně prolínají, ale že pro tenhle svět jsme stvořeni nebyli. Že se z toho člověk tím, že se rozhodl poznat dobré i zlé, vyčlenil. A jsme u té písně. Máme vlastně to, co jsme chtěli;-). Skrze poznání dobrého a zlého se dostáváme zpět k prapůvodní podstatě. Tak to jen velice ve zkratce moje několikaleté myšlenky. Nevím, jestli to je srozumitelné, Táďa tu na mě loudí sušenky a bubliny z buiblifuku a do toho se balím do Alp, kam za 2 hodiny vyrážíme. Tak jen do mě, já za týden odpovím.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama